Novinky |
 |
|
Doporučení:
"Jste-li na našich stránkách poprvé, začněte číst NOVINKY úplně dole"
 ... 9 dní ... 10 etap ... savojské alpy ... 150 závodníků ... 6 horských středisek ...
Na TDM odjíždím s jasně daným cílem: stejně jako v roce 2010 ve zdraví dokončit všechny etapy. A pokud se
mi podaří v některém středisku vybojovat medajlovou pozici, budu maximálně spokojená.
OZ en Oisans
V sobotu dopoledne absolvujeme předzávodní kolečko - veterina, registrace, atd.. Závodní dresy jsou velmi
povedené, skoro šité na míru a hlavně tištěné individuálně s jménem závodníka i psa.
V 19 hod. je hromadně - po vlnách odstartována první etapa (3.srpna).
Hned na úvod mám menší zádrhel - vyvlékla jsem si tažnou šňůru ze sedáku. Naštěstí jsem ji držela v ruce,
zahákla zpět a můžeme vyrazit. Krátký výběh sjezdovky, pak po široké cestě mírné klesání až nad serpentýnky.
Přepřahám Nema z postroje na obojek a povelem "k noze" se ho snažím umírnit v tahu. Docela to funguje, takže
sbíhám kopec dle svých možností a snažím se uhýbát rychlejším. Stále nás někdo předbíhá, ale já si v hlavě pořád
dokola opakuju, že cílem je dokončit všechny etapy a né se "vyrakvit" hned v té první. Asi po 2,5 km přibíháme
do vesničky, kde je občerstvovačka a trať konečně začíná stoupat. Přepřahám Nema z obojku zpět na postroj
a vyrážíme. Energie máme oba dost a většinu závodníků předbíháme. Musím pochválit Nema. Přestože některé
úseky jsou hodně úzké a prudké, razí si cestu dopředu a nefláká to. Po úmorném 2 km stoupání začínáme sbíhat
ke středisku. Na cílové rovince si užívám úžasnou atmosféru kterou vytvořili přihlížející a těsně před Janou finišuji
v čase 43:30 (5,8 km).
Na start druhé etapy (4.srpna) jdu s úsměvem a bez včerejší závodní nervozity. Vybíháme intervalově po dvojících,
s 30 vteřinovým rozestupem. Start je ve středisku pod lanovkou (1350 m.n.m), cíl nahoře na kopci (2050 m.n.m.)
... takže paráda, žádné seběhy. Byla to sice dřina, ale já jsem si to užila. Kopce nám vyhovují a tak jsme si v této
etapě s Nemem vyběhli 34.místo ze 160 startujících - čas 43:48 (4,8 km).
V kategorii CFS (ženy) vybojované 3.místo a s medajlí na krku opouštíme první středisko.
VILLARD - RECULAS
Ke stake-outu na hraně sjezdovky patří palačinková párty a né jinak tomu bylo i letos. Tak doufám, že chutnaly.
Třetí etapa (5.srpna) je malou canicrossovou premiérou pro Oxi a hlavně posílení její psychiky. Nemá totiž ráda hluk
a davy lidí ... no a bez toho se TDM neobejde. Opět intervalově a ve dvojících vyrážíme na trať. Oxi výborně
reaguje na povely a když jí nad seběhem serpentýnek přepínám na obojek, tak se poslušně řadí za paty.
Dolů to bylo celkem svižné, protože nás nikdo nedobíhal a neohrožoval a mohla jsem si běžet "na jistotu".
Asi na 3 km začínáme stoupat a tak přepínám opět na postroj a skoro strojově šlapeme až k první občerstvovačce.
Na pastvinách má už sluníčko sílu a bere dost energie, takže u každého potůčku stavím a namáčím Oxi tlamu
a sobě hlavu. Když přibíhám na druhou občerstvovačku, tak si říkám ... "už jen kousek tam nahoru k jezírku a
pak seběhnout dolů sjezdovkou do cíle". Zas takový kousek to nebyl, ale Oxi jde pěkně plynule a táhne,
takže nahoře jsem poměrně rychle. U jezírka ještě občerstvení a pak už jen seběh dolů.
Hlučná cílová rovinka nebylo pro Oxi to pravé ořechové, ale zvládla to ... čas 58:58 (8,5 km).
I druhé středisko bylo úspěšné a opět s medajlí na krku za 3.místo frčíme dál.
VAUJANY
Na úvod čtvrté etapy (6.srpna) byly trochu zmatky, neboť ve vesničce kde se mělo startovat nebyl vyznačen
start ani cíl ... a 15 minut před oficiálním startovním časem tam nebyli ani organizátoři. Nakonec to zvládli.
S malým zpožděním jsem s Oxi vyrazila na trať. Na úvod po cácá 400 metrech nás čekal prudky seběh a zona
"DOG FREE", které využívám a Oxi pouštím. Jana, která startovala asi o 2 minuty později, nás doběhla už za lávkou.
Namočila jsem Oxi, sebe a makala dál. Ve stoupání jsme Janu doběhli a šli před ní. Šťěrkovkou jsme 2,5 km táhle
stoupali až na stake-out, kde byla občerstvovačka. Následovalo prudké stoupání a hned 1 km prudký seběh.
Pak už jen 1 km vrstevnicí přes pasviny do vesničky. Cíl byl na náměstíčku a opět hóódně hlučný. Oxi sice
znervózněla, ale chválením se mi jí podařilo vyhecovat, aby táhla a běžela předemnou :-) . Tuto svižnější etapu
jsme zvládli v čase 39:24 (6,8 km), což byl celkově 29 nejrychlejší čas.
Ve třetím středisku jsme se rozhodně neflákali a odměnou nám je 2.místo .
ALLEMONT
Pátá etapa (7.srpna) byla tzv. za trest. Profilově rychlá = sprintová trať, což není nic pro mě a deštivé počasí.
První 3 km minimální stoupání, pak 2 km seběh šotolinou a kamením ... a 3 km po rovině městem do cíle.
Už v roce 2010 jsem na této trati trpěla a letos to nebylo jiné, takže čas odpovídal výkonu ... 36:54 (8,1 km).
LA GRAVE - LA MEIJE
V nově zařazeném středisku nás čekala šestá etapa (8.srpna). Bohužel po intenzivních deštích předešlý den,
byla tato etapa z důvodu nebezpečnosti zrušena.
SEZONA 2012/2013 ... novinky doplníme ... časem :-(
... trochu jiná aktivita ...
Vždy začátkem září se u nás, ve Špindlerově Mlýně jezdí cyklistická časovka "Špindlerovka CUP".
Zdolat 10,7 km táhlého stoupání a vylepšit si loňský čas je moje velká osobní výzva. Od startu až do cíle
jsem se s tím prala a vůbec mi to nešlo. Když mě pak cácá na 8 km předjížděla slečna, která měla kolo
z roku "raz-dva" a já viděla jak lehce se jí jede, měla jsem chuť svoje kolo zahodit a sjet dolů do města autobusem.
Výsledek: 2.místo, čas 45:42, zlepšení cácá o 4 minuty ... ovšem na další ročník musím víc potrénovat.
JIZERSKOHORSKÝ DOGTREKKING
Protože mě kotník stále trochu pobolívá, přihlašuji se na náš první dogtrekking s jediným cílem: dokončit!
Startuje se intervalově a mírně do kopce. Nemo se moc těší a zabírá na maximum, tak jen doufám, že mu ta snaha
vydrží celých 23 km. První 4 km jsou stále nahoru a tak využívám, že je Nemo při síle a běžím. Následuje asi 3 km
seběh a pak příjemná vrstevnice. Původní taktiku, že budu střídat chůzi s během, měním na stálý klus.
Trošku větší dřina a krize přichází ve stoupání kolem kostela v Pasekách nad Jizerou a pak přes sjezdovky.
Sluníčko a to teplo je úmorné. Když jsme se přehoupli přes kopec, začala jsem předčasně jásat: hurá už jen
zkopce dolů! Sice to bylo už jen dolů, dolů a zase dolů ... ovšem kotník a kolena o sobě dávali znát
při každém došlapu
 . V čase 2:38 jsme "proběhli" cílem a vybojovali tak 2.místo. Velikonoce moc veselé nebyly
To si to tak běžím s Oxi lesem a říkám si, jak mi to hezky jde ... nezadýchávám se, nohy nebolí a pes
táhne tak nějak akorátně. Když tu se ozve KŘUP a já letím na hubu. No co, asi nějaká větvička?!
Postavím se, ale bolest v kotníku mě opět skládá k zemi. Aha, to asi nebyla větvička ale můj kotníček
 .Takže se jede na pohotovst a následuje lékařské vyšetření, RTG, berličky, neschopenka a několikatýdenní klid.
Ruším účast na jarních závodech i letní TDM.
27. března domluveno a OXI zůstává u nás :-)
 Máme splněno
Před závodní sezonou 2011/12 jsem měla nějaké plány ... a teď ... s čistým svědomím můžu říct ... splněno.
Takže 21.března jsem se s Oxi a Nemíkem naposledy projela na běžkách, zimní vybavení "zaletnila" a pomalu,
ale jistě, začala plánovat sezonu novou.
Mistrovství republiky - MID v ktg. SKJ2
Pejskové jsou ve skvělé kondici a je škoda toho nevyužít.
Přihlašuji tedy Nema s Faty do bojů o titul mistra ČR v ktg. SKJ2 - mid. Trať na Eduardovi je nejzatáčkovitější
kterou znám a v sobotu jsem si jí užívala 1 hodinu 29 minut a 29 vteřin (30,7km). Nedělní časy byly
ovlivněny silou jarního sluníčka a zkrácením trati na 17,7 km (50:36). Pejskové, i přes můj handicap zlomené
hůlky, a při neúčasti soupeřů vydřeli v boji s časem titul mistr ČR v ktg. SKJ2 - mid.
Oxi absolvovala svoje první zimní závody v ktg. SKJ1 a musím jí moc pochválit. Při sobotním kole jsem trochu
víc brzdila, abych předešla pádu na zledovatělé trati a zároveň měla Oxi dost času okouknout trať . V průběžném
hodnocení jsme na třetím místě (čas 20:00). V neděli, až na jedno zaváhání v kopečku za stake-outem, běžela
Oxi výborně a časem 19:34 se posouváme na 2.místo.
HIGH POINT CUP 2012 - finále
Sotva jsem vyložila auto a uklidila ostatní věci po příjezdu z Pireny ... už zase balím a vyrážím na závody.
Finálový závod seriálu High Point Cup se jede ve dnech 11.-12.2.2012 ve středisku Lesná v Krušných horách.
Sobotní start je tzv. Gundersenem (dle výsledků ze závodů na Horních Mísečkách - 17.-18.12.2011), takže
v ktg. SKJ2 vyrážím s Oxi a Faty na trať čtvrtá. O šest vteřin je před námi Nikola a na záda nám s 8 vteřinovou
ztrátou dýchá Michal Ž.. Asi na 2 km jsem Nikču dojela a předjela. Překvapením pro mě bylo, že "na dohled"
jsem měla Jirku, který startoval o 17 vteřin dřív než já. A protože holky běžely výborně, nebyl problém se na Jirku
dotáhnout. Společně jsme pak dojeli Tobyho, na kterého jsem před startem ztrácela skoro minutu. I přes jeden
pád se mi podařilo zůstat s klukama v kontaktu. V závěru jsem ještě zabojovala a do cíle přijela na prvním místě.
V neděli jsem na trať vyjížděla s 4 vteřinovým náskokem a taktiku jsem měla jasně danou: Až mě Jirka s Tobym
dojedou, musím se jich držet jako klíště až do cíle
 . Kluci mě hned dojeli, takže jsme trať absolvovali společně.Oproti Tobymu, jsem Jirkův nástup cácá 1,5 km před cílem zachytila a pobídla Oxi s Faty k stíhací jízdě.
Ikdyž jsem ho nedojela, součet časů mi stačil na úžasné 1.místo v hodnocení samotného závodu na Lesné.
V celkovém hodnocení High Point CUP jsem na Jirku ztratila 9 vteřin a obsadila 2.místo.
... a jde se na TO ! ...
 Plně naložené auto, v sestavě já + Faty, Nemo, Oxi a Jirka Strnad a jeho tři pejskové, vyrážíme 18. ledna
na jih. Cílem jsou španělské Pireneje a vrchol naší zimní sezony, etapový závod PIRENA 2012.
S časovou rezervou jsme 20.ledna dorazili na místo. Čekání na prezentaci, veterinární kontrolu, atd.
trávíme nicneděláním a opalováním. Počasí pod horama je překvapivě jarní.
21.ledna se od organizátorů dovídáme potřebné informace k závodu a především skutečnost,
že sněhu je i v horských střediscích málo a bude se hodně improvizovat.
1.etapa - CANDANCHU (22.ledna) 6 km, 13:28, Faty, 3/3
Z důvodu nedostatku sněhu byla tato etapa oproti původnímu plánu zkrácena.
Z důvodu bezpečnosti závodníků bylo povoleno v kategorii SKJ zapřáhnout pouze jednoho psa.
Nervózní a zároveň plná očekávání z premiérového startu na Pireně, jsem s Faty vyrazila na start.
Divácká kulisa byla fantastická, trať trochu kamínkovitá ale rozhodně nééé nudná. První jízdu
jsem si maximálně užila já i Fatynka, což se projevilo při vyhlašování výsledků - krásné 3.místo.
Přesouváme se přibližně 250 km do dalšího střediska, tzv. naháníme sníh.
2.etapa - BAQUEIRA/BERET (23.ledna) 18 km, 45:52, Oxi + Nemo, 5/4
Ráno při odjezdu od hotelu si autobaterie vzpomene, že je stará a odmítá fungovat. Trochu komplikace,
ale díky ochotě organizátorů se nahoru dostaneme včas. V rychlosti převléknout, zapřáhnout a hurá
na start. Bohužel stíhám jen tak, tak ... a za "letmý start" dostávám dodatečně varování.
Trať byla zmrzlá, rychlá a nakroucená na otevřené pláni, což způsobovalo problém v orientaci mých psů.
Do zatáček musím hodně brzdit a skoro v každé druhé se přetahuju s pesanama o směru jízdy. Asi 2 km
před cílem se do nás začne dost silně opírat sluníčko a bere nám zbývající energii. Dojeli jsme na pátém
místě a v celkovém pořadí držíme čtvrtou příčku.
3.etapa - BAQUEIRA/BERET (24.ledna) 12 km, 28:30, Nemo + Faty, 4/4 Říkám si, že když se včera Oxi s Nemem na trati moc neorientovali, zkusím kombinaci s Fatynkou. Byla
to dobrá volba. Faty běží výborně a Nemo si je mnohem jistější a dává do tahu maximum. Bohužel v cíli
zjišťuji, že má rozedřené a krvavé břicho. Nemo trpí na kožní bradavice, které se nalily tělní tekutinou a
praskly. Veterinářům se to moc nelíbí a doporučují mi další dny s Nemem nestartovat.
Pro nedostatek sněhu setrváváme na stejném místě. Organizátoři se snaží všemožně kombinovat trať, aby
nám a hlavně psům moc nezevšedněla. Takže jednou jedeme po směru, pak zase v protisměru, popř.
přidají pár km navíc.
4.etapa - BAQUEIRA/BERET (25.ledna) 15 km, 31:56, Faty + Oxi, 3/3
Odpočatá Oxi se snaží úplně na maximum a je to znát, že i Faty se běží mnohem lehčeji. Výsledný čas
nás posouvá v průběžném pořadí zpět na 3.místo.
S čelovkou na hlavě a za svitu slunka vyrážíme na první noční etapu.
5.etapa - BAQUEIRA/BERET (25.ledna) 12 km, 31:24, Faty + Oxi, 5/3
Nemo má "naordinovaný" klid a léčbu děravého břicha. Proto zapřahám holky, stejně jako ráno.
Přes den sice stihly trochu zregenerovat, ale únava se začíná projevovat.
Po konzultaci s veterináři navlíkám na Nema triko, které mu zakryje rozedřené břicho a jde se na start.
6.etapa - BAQUEIRA/BERET (26.ledna) 18 km, 47:44, Oxi + Nemo, 8/4
Dnes jsou pro nás připravené hromadné starty. Od nejpomalejších nás z koridorů po čtyřech pouští na trať.
Udržet psi při intervalovém startu už zvládám sama, ale tady se to bez pomoci pořadatelů neobejde.
Etapa je to stejná jako první den a je vidět, že Oxi i Nemo se už orientují a běží moc hezky. Problém nastává
na 14 - 15 km, kdy pozoruji, že Nemo při sbíhání kopců strašně brzdí. Zastavuji a popotahuji mu tričko
nahoru z předních nohou. Chvíli běží a pak se vše opakuje. Zastavit, vytáhnout triko a pokračovat.
Bohužel jsem se před odjezdem na Pirenu nevybavila speciálním trikem pro pejsky, které by takto nesjíždělo.
Až když Nema u auta vysvlékám, tak zjišťuji že má od toho trika přední nohy úplně rozedřené.
Sice jsem ochránila břicho, ale ...
7.etapa - BAQUEIRA/BERET (27.lenda) 12 km, 28:01, Nemo + Faty, 2/4
Těžké rozhodování koho zapřáhnout. Nakonec rozhoduji, že Oxi běžela už 3x po sobě a je potřeba, aby
si odpočinula. Organizátoři slíbili jen krátkou etapu a tak to bude muset Nemo zvládnout. Za totální mlhy, kdy
sotva vidím vlastní psi, se vydáváme na trať. Byla to hodně "divoká" jízda a výsledek velmi překvapivý.
Naplánované etapy, výjezd a sjezd totálně zmrzlé sjezdovky, byly pro kategorii SKJ zrušeny.
8.etapa - PORT AINÉ (28.ledna) - volno
9.etapa - PORT AINÉ (29.ledna) - volno
10.etapa - BAQUEIRA/BERET (30.ledna) 26 km, 1:09:36, Faty + Oxi, 4/5
Po dvoudenním odpočinku vyrážíme na první delší etapu. Prvních 10 km bylo nám známé namotané kolečko
nahoře na pláni, následoval sjezd do vesničky pod středisko a pak táhlé stoupání zpět. Bohužel natěšená
Faty začátek "přepálila" a poslední 3 km sotva pletla nohama. V průběžném pořadí se propadáme na 5.místo.
11.etapa - BAQUEIRA/BERET (31.ledna) 12 km, 30:00, Oxi + Nemo, 3/4
Připadám si jak na houpačce: Jeden den je náš výkon strašný a já si dělám těžkou hlavu z toho, co jsem
v tréninku udělala špatně, popř. podcenila. Druhý den, když koukám na výsledky, nevěřím vlastním očím.
Ve 20 vteřinách jsme tři závodníci a zbytku startovního pole jsme odskočili minimálně o minutu.
12.etapa - ANDORRA (1.února)
SKJ opět volný den, který jsme využili k relaxaci (sjezdové lyžování) a nakupování.
Ranní teploty klesly výrazně pod bod mrazu (-18'C) a nezávislé topení přestalo topit. Naštěstí to bylo jen
externí baterii, takže jsme propojili jiné drátečky a zas bylo vše O.K.
13.etapa - ANDORRA (2.února) 3 km, 7:43, Oxi + Nemo, 5/4
Ani v Andoře nebyly ideální sněhové podmínky, proto se jela pouze kvůli sponzorům super-krátká etapa,
která se do celkového pořadí nazapočítávala.
14.etapa - PLATEAU DE BEILLE (3.února) 26 km, 1:04:47, Oxi + Nemo, 2/3
Ve francouzském středisku se příroda "umoudřila" a nedostatek sněhu, atd. nám kompenzuje pěknou
vánicí. Stojím na startu a říkám si: už jen poslední etapa, cácá hodinka dřiny a mám Pirenu za sebou.
Startuje se po minutě od nejpomalejšího. Mám před sebou Nikolu, kterou bych ráda dojela a udržela se jí
do cíle. Nikču jsem dojela i předjela. Pak jsem dotáhla Šimona a švýcarku Piu. Bohužel trať byla dost zafoukaná
a značení matoucí, takže jsem se na jednu křižovtku vracela, abych se ujistila že jedu správně. To už tam
byl i Michal a pokračovali jsme společně. Měla jsem co dělat, abych se ho udržela ... ale než umrznout
a ztratit se v horách, to jsem ze sebe radši vydala úplné maximum. Opravdu hodně náročná etapa a
musím pochválit Nemíka s Oxí, že mě dotáhli až do cíle.
PIRENA 2012 ... etapové závody, úžasná atmosféra, výborná zkušenost ... a celkově 3.místo
 Border Rush 2012
O účasti na těchto etapových závodech jsem měla jasno. Organizátoři sice závod zkrátili. V kategorii SPRINT
z původních šesti etap pouze na čtyři, ale i tak je to pro nás výzva. Ve středu 4.ledna přijíždím na stake-out
do polských Jakuszyce a jsem v rozpacích. Sněhu je málo a místy vyčuhuje tráva
. Při prezentaci měpořadatelé uklidňují, že na tratích je to lepší a optimistická přepověď počasí hlásí sněžení. Přes noc opravdu
nasněžilo a to hodně.
Po jedenácté hodině vyrážíme na start první etapy ve složení já + Nemo + Oxi. Místy se to na trati boří,
ale jinak se jede pěkně. Trať je to příjemná (táhlé stoupání - klesání, mírné zatáčky) a dostatečně široká,
takže bez problému předjíždíme několik spřežení. Délka něco málo přes 12 km, čas 27:48 a průběžné 2.místo.
Předpověď vychází přesně, jen je toho sněhu už moc
 ! Místo dopolední regenerace, jsem si dopřála předzávodní rozcvičku a vyházela auto ze závějí, abych okolo mohla fungovat.
Na druhou etapu jsme vyrazily v "holčičkatém" složení já + Faty + Oxi a myslím, že jsme to zvládly výborně.
Startovaly všechny kategorie dohromady - od nejpomalejšího z předešlého dne. My jsme tudíž vyjížděly skoro
poslední, kdy už trať byla rozdupaná a dost těžká. Časem 30:50 jsme si udrželi průběžné 2.místo.
V sobotu zmateně pobíhám okolo auta a říkám si: "Hrnečku dost, hrnečku dost!!!" ... a doufám, že to bude platit
i na tu sněhovou nadílku. Únava a vlezlé počasí se podepisuje na mém zdraví a já jsem K.O. Od rána se
prolejvám čajem a zkouším tu počínající virózu "utopit".
Do třetí etapy vyrážím s Faty a Nemem, a opět startujeme mezi posledními. Do cíle mě žene vidina vyhřátého
auta, teplého čaje a odpočinku. Čas 30:12 a stále druhé místo.
Večerní zábavy se neúčastním a jdu nabírat sílu na poslední den.
Konečně čtvrtá etapa.
Ovšem ta největší dřina mě čeká až po dojezdu ... stejně jako ostatní si budu muset vysvobodit auto
z hromady sněhu
.V neděli jsem zapřáhla opět Oxi s Nemem, na kterých únava nebyla znát. A přesto, že jsem jim skoro nepomáhala,
jsme trať prosvištěli v čase 30:44 a udrželi 2.místo.
Naše první zimní etapové závody jsme zvládli a já jsem s výkonem pejsků spokojená
 . ... "za barákem" ...
První závody zimního poháru, HIGH POINT CUP, se konají 17.-18.prosince na Horních Mísečkách. Kombinace
Faty s Oxi se mi na tréninku zdála vyrovnanější, tak jsem je přihlásila do ktg. SKJ2. Protože to areál umožňuje,
startovalo se hromadně po kategoriích a pomocníci byli potřeba
. Faty s Oxi zvládli start na jedničku a zestadionu jsme vyjížděli jako první. Na trati jsme svedli předjížděcí, míjecí souboje s Tobym, Jirkou, Pavlem,
v závěru ještě s Nikčou a Michalem Ž. a časem 26:03 jsme si zajistili průběžné 4.místo.
Můj nedělní výkon byl ovlivněn "hendicepem" z předešlé noci
,a já musím Faty s Oxi pochválit. Udělaly totižmaximum a do cíle mě dovláčely v čase 26:33, celkově jsme obsadili 5.místo.
Závodu se účastnil i Nemo, startovala jsem s ním v kategorii SKJ-ženy. Sobotní start byl vlažný a bohužel Nemo
do toho nedal všechno (čas 36:49). V neděli jsem sebe i Nema dalšího boje ušetřila a do závodu jsme nenastoupili.
 nedělní start - SKJ2 (foto zdroj: interNET)
Sněží, sněží a zase sněží
Podzimní sezonu máme za sebou a můžeme se vrhnout na tu lepší ... zimní sezonu
. Báječně nám vychází počasí, přála jsem si suchý podzim (což dopadlo) a od prosince trénovat na lyžích.
Je 6.prosince a já i s pejskama vyrážím na první zimní trénink. Sněhu je docela dost (asi 25-30cm), ale
na úpravu tratí to nestačí, takže jdeme do Labáku (tam je asfaltový podklad).
První svezení na běžkách, cácá 8,5 km a hned 3x ... zvlášť s Faty, s Oxi a s Nemem
 .Hradecký mid, MČR na suchu - mid
Zima se rychle blíží a tomu jsem přizpůsobila i trénink. Hradecký mid je skvělá tréninková příležitost, pro nás
další výzva a možnost nasbírání cenných zkušeností. Říkám si, že trať 23 km v mírném terénu by se měla
dát objet svižným tempem a mohli bychom jí zvládnout do hodiny. Koloběžkáři na trať vyráží z midařů poslední
a tak o předjíždění nouze nebude. Startujeme za Pavlem Janovským (zkušený MIDař) a asi na 3 km ho dojíždíme a
předjíždíme. Začínám pochybovat, zda jsme úvodní tempo nepřepálili a přestávám Faty s Nemem povzbuzovat.
Bohužel nemám cyklokomputer a GPS vypověděla službu, takže nemohu hlídat rychlost a začínám být nervózní
 . Na radu, že za mostkem se dají namočit psi v potoce, zastavuji a vypřahám. Faty okamžitě zalehá do vody,
Nemo si smočil tlapky a já trochu přepínám na jiné myšlenky. O poznání klidnější jízdou jsme dojeli na občerstvovačku,
které jsme využili a "čerství" pokračovali dál. Předjíždění všech spřežení se obešlo bez kolizí, do cíle jsme dojeli
v čase 52:44 a byli průběžně na 1.místě.
Pejskové zregenerovali výborně a při nedělním startu opět hýřili energií. Bohužel teplejší počasí bylo proti nám
a únava se, hlavně u Faty, dostavila dřív než jsem čekala
. Trať jsme sice zvládli do hodiny, ale časem 58:19 jsmese propadli na celkové 3.místo (prům.rychl.:24,42km/h).
   foto zdroj:interNET :-)
Memoriál Vaška Kovaříka, MČR na suchu - sprint
Stejně jako ostatní, využívám i já prodlouženého víkendu a na Horník - Tři Studně přijíždím už ve čtvrtek.
Tréninkově zapřáhám Faty s Nemem, abych je seznámila se závodním prostředím a "vysvětlila" jim, že na startu
se stojí klidně ... stejně jako v domácím prostředí. Mile mě překvapili a ve čtvrtek stáli stejně klidně jako doma.
Páteční nic-nedělání jsme si zpestřili hromadným výletem po okolí, na který jsem sebou v rámci socializace
vzala Oxi. Není zvyklá na ostatní lidi, psi, atd. a takových výletu bude zapotřebí ještě hodně
 .Při sobotním startu mě Faty i Nemo přesvědčili, že závodní atmosféra dělá divy a byli opět k neudržení. Trať
je zde velmi rychlá a hlavně bezpečná, takže jsem do závodu šla naplno a "skoro" nebrzdila. Asi na 2 km jsme
dojeli dva závodníky, které jsme předjeli a bez výrazné změny rychlosti jsme pokračovali do cíle. Výsledný
čas (10:59) a průběžné 6.místo ze 17-ti mě příjemně šokoval
. V neděli se náš start neobešel bez hlasitéhoštěkání, skákání a dalších blbostí. Opět jsem brzdila minimálně, teda až na sjezd do cíle, ten bez brzd nedávám.
V druhém kole jsme si vylepšili čas (10:44) a udrželi 6.místo (prům.rychl.:29,8km/h).
"Na bednu" jsme nedosáhli, ale s výkonem pejsků jsem maximálně spokojená. Je to moje první sezona, kdy
připravuji psi do dvojky a mým cílem bylo dosáhnout průměrné rychlosti 29 km/h, což se podařilo.
 foto zdroj:InterNET :-))
BONO 2011
Závody v Červeném Kostelci pro mně letos mají trochu jiný smysl. Jsou totiž "ostrým testem" připravenosti
a ovladatelnosti kombinace Faty - Nemo v ktg. scooter 2 před MR, které se jede za 14 dní na Třech Studních.
Za pomoci dvou šikovných dog-handlerů (Jana a Vašek Zetkovi) vyrážím na trať. První sjezd a ostrou levotočivou
zatáčku jsme za hlasitého povelu "pomalu,pomalu" zvládli. Na kolobce stojím jak přibitá, nedloubu a nechávám pejsky,
aby mě vytáhli i do kopečků. Před náročným sjezdem skoro zastavuji a povelem "k noze, pomalu" se s mírně
prověšenou šňůrou rozjíždím dolů
. Pod kopcem si říkám, že to zas tak strašné nebylo a povzbuzuju pesanyaby zabrali. Zbytek tratě jsme krásně frčánkovali a do cíle přijeli svižným tempem. Časem 12:52 jsme se
zařadili na druhé místo za Martina Urbančíka.
Díky zvládnuté sobotní jízdě, jsem při nedělním startu byla mnohem klidnější, což ale neplatilo pro Faty a Nema
.Trať jsme projeli bez komplikací a vyrovnaným časem 12:59 jsme udrželi 2.místo (prům.rychl.:24,31km/h).
Pejskové s mojí minimální pomocí makali opravdu výborně, takže "ostrý test" dopadl velmi dobře.
 foto zdroj: InterNET :-)
Zimní posila našeho týmu ... OXI
Protože se Faty s Nemem výborně sžili, a to i po pracovní stránce, začala jsem zvažovat účast na zimních
etapových závodech v ktg. SKJ2. V propozicích jsem vyčetla, že je možno přihlásit "až" tři psy. Od kamarádů,
kteří mají zkušenosti z takových závodů, jsem zjistila, že lze závody absolvovat jen se dvěma psy. Ale pokud
chci "zaútočit na bednu" je dobré mít pejsky tři !?
S myšlenkou účastnit se závodu BorderRush a PIRENA 2012 jsem se svěřila Hance Sommerové a měla hned
jejich podporu. Na zimní sezonu jsem si u nich domluvila zapůjčení 3 leté fenky OXI.
Podzimní příprava byla velmi pestrá, neboť jsem si musela získat její důvěru a přeučit jí na "individuála".
28.září 2011
Jako každý rok i letos vyrážíme na Svatováclavské psí ježdění do Mladé Boleslavy. Jde o jednodenní závody,
na které se většinou přijíždí ráno a hned po závodech se odjíždí. Já jsem udělala vyjímku, vyrazila jsem
s předstihem a v podvečer před závody jsem si trať i s pejsky prošla. Přihlásila jsem se poprvé v kategorii
scooter 2,ale ještě ráno jsem přemýšlela o změně, neboť Faty i Nemo byli "jak utržení ze řetězu". Nakonec jsem
to riskla
. Start byl hodně divoký a začátek trati hodně rychlý. Na výjezdu z parku jsem už před sebou mělazávodníka (Tomáš Stejskal), který startoval před námi ... a to jsem většinu trati brzdila a řvala "pomalu,pomalu".
Na rovince pod altánem jsem ho předjela a pelášila dál. Bohužel ve výjezdu "za prezentací" jsem trochu motala a tak
Tomáš zase předjel nás. V zatáčkách při sjezdu do cíle jsem ještě měla menší karambol s Michalem Ženíškem,
který se přihnal ze zadu a málem mě sejmul
. Čas 11:31 stačil na průběžné "bramborové místo", což mi vlastně dělá radost ... nejsme poslední. Druhé kolo jsem probrzdila a prořvala snad ještě víc
. Zajeli jsme nejhorší čas v kategorii, celkově klesli na 5.místo (čas: 16:05, prům.rych.: 26,1km/h) a pořád jsme nebyli poslední.
Hradec Králové ... HILL'S CUP 2011 - 3.kolo
Pro mně předem prohrané závody, neboť soupeřit s muži v kategorii canicross je nereálné
 . Říkala jsem si,že alespoň zkusím udělat maximum pro konečné pořadí v celkovém hodnocení. Hromadný start byl
náročnější, ale ustála jsem ho já i Faty. Bohužel se mi neběželo dobře. Faty to moc rvala a svou chuť jít
dopředu dávala najevo i ostatním psům, které napadala
. Mezi ženami čas 18:20 stačil na 7.místo. Za svitučelovek jsme se vydali na večerní etapu. Značení tratě organizátoři trochu podcenili a tak i já jsem patřila mezi
nešťastníky, kteří "zabloudili". Po doběhu do cíle jsem byla úplně K.O., ani né tak fyzicky jako psychicky. Šance
na jiné než poslední místo v Hill's CUPu se vzdálila do nedohledna. Nabídku absolvovat noční etapu "opravně"
ještě jednou, hned po doběhu, jsem odmítla. Do nedělního závodu jsem "na protest" nenastoupila, myslím že
večerní bloudění byla chyba organizátora a né závodníků
 .Aby se Nemo o víkendu nenudil, přihlásila jsem se s ním do ktg. SC1. V pátek jsem s ním dlouhou trať projela, takže
věděl do čeho jde a sobotní start i průjezd brodem zvládl výborně. Večerní etapa se tolik nepovedla, protože
jsem s Nemem trať neprošla. Nemo si totiž sám v zápřahu nevěří, nebyl vychovávaný jako "individuál" a tak
běžel na neznámé trati o dost pomaleji. V neděli na dlouhé trati opět zabojoval a oproti sobotě, jsme si zlepšili čas
o 20 vteřin. A to jsem po oba dva dny skoro "nedloubala".
Celkově jsme obsadili 6.místo (čas: 26:58, prům.rych.24,7km/h).
Letní "nic-nedělání" je za námi
Ikdyž ono zas takové "nic-nedělání" to nebylo.
Pořídili jsme nové větší auto, takže o zábavu bylo postaráno. Pobíhala jsem s metrem a měřila, rýsovala,
šroubovala, vrtala, natírala ... dřina, dřina a zase dřina. Ale výsledek stojí za to a na závodech si budeme
užívat komfortu "obytného autíčka"
.Trochu jsme trénovali a souhra Faty s Nemem je pro mně velkou výzvou do další sezony. Tak snad se povede.
Nezanedbávala jsem ani sebe a přihlásila se na cyklo závod. Špindlerovka CUP, délka 10,7km,
start 691 m.n.m., cíl 1205 m.n.m., čas 49:41, v ktg.ženy do 35 let - 1.místo.
 Horní Bezděkov ... HILL'S CUP 2011 - 2.kolo
Nemo už má zdravé břicho, trochu jsme i trénovali a tak jsem se rozhodla ho tento víkend vyzkoušet
při závodě v ktg. CC. Hromadný start jsme zvládli na výbornou a v těsném závěsu pelášíme za Jarmilou.
Bohužel já trénovala moc málo a začínám pomalu, ale jistě odpadat
. Pět minut po nás vybíhali na traťmuži a tak se uklidňuji tím, že se za nimi vytáhneme. Bohužel Nemo není zvyklý na předbíhání, atd ...
Tudíž když kolem probíhali první pánové, Nemo znejistil a neběžel. Čas: 20:35 stačil na 3.místo.
Večerní etapa byla sice krátká (2,9 km) ale mně strašně bolely nohy a Nemo nepomohl. Takže časem: 12:33
jsme se propadli na čtvrtou příčku. V neděli byl Nemo opět za tahouna, ale lepší čas (23:13) jsme nazaběhli.
V prvním společném závodě jsme obsadili 4.místo.
Hlavní náplní tohoto víkendu bylo porovnat síly, s ostatními účastníky Hill's Cupu, v kategorii scooter. Startovala
jsem za Michalem Ženíškem a před Vendulou Pekárkovou. Říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybych Michala dojela
a zároveň Vendula nedojela mně. Faty běžela výborně a tajný sen mi pomohla splnit. Michala jsem dojela a bez
problému předjela, a v cíli mi došlo, že ani Vendula nedojela nás. Časem 10:45 jsme drželi průběžné 5.místo.
Večerní etapa byla krátká (2,9 km) a startovalo se od nejpomalejšího. Pro Faty velká motivace - všechny ty pejsky
co už odběhli dohnat. Nepodařilo se nám doběhnout ani jednoho, přesto to byla hóódně rychlá jízda. Časem 6:10
jsme se v celkovém "průběžném" hodnocení posunuli na čtvrtou pozici a do hlavy jsem si nasadila pořádného
brouka. Nedělní start "Gundersenem" mi na klidu nepřidává, neboť startuji na vteřinu přesně s Michalem Schwomou
a hned dvě vteřiny po nás vyjíždí i Jirka Suchý. Jsem "dáma" a Michala do první zatáčky pouštím. Faty to ovšem
nechce vzdát bez boje a peláší ještě rychleji. Na záda už nám dýchá Jirka se svým Píďou a ve sjezdu mě předjíždí.
Držíme se jich zuby, nehty. Michal neustál jednu zatáčku a už se válí na zemi. Naštěstí je O.K. Podařilo se mi
"docvaknout" Jirku a na asfalt vjíždíme těsně za sebou. V cílové rovince je to velký boj ... bok po boku se řítíme
do cíle ... asi jsem neměla brzdit, protože jsme prohrály jen o "čumák". Ale závod to byl moc hezký. Čas 11:05
byl oproti sobotnímu výsledku pomalejší, ale to při "Gundersenu" bývá. V tomto konkurencí nabytém závodě, jsme
obsadili krásné 3.místo. V průběžném hodnocení Hill's CUPu jsme se posunuli na 5.místo.
  Plzeň ... HILL'S CUP 2011 - 1.kolo
Letos opět budeme s Faty bojovat v etapovém a všestranném závodu, HILL'S CUP.
První započítávaná kategorie - bikejöring (cyklista + pes) se jede v Plzni. S Terkou přijíždíme do kempu
už ve čtvrtek. Já si jdu v rámci tréninku projet s Faty trať a Terka zatím dohlíží na našeho "maskota" Nemíka.
V pátek je krásný sluníčkový den, a tak na kolech a bez pejsků jedeme prozkoumat okolí.
Sobotní start se u Faty neobešel bez projevů radosti, atd. ... asi se fakt těšila
, čas: 9:36 stačilna průběžné 13.místo. Večerní sprintík nemám ráda, tomu odpovídá i čas: 5:08 a pohoršení si v průběžném
pořadí - 17.místo. V neděli se startovalo "Gundersenem" a mám to štěstí na trati, že nikoho jsme nedojeli a
nikdo nedojel nás. Časem 9:34 jsme si udrželi průběžné 17.místo.
V poledne nás čekala štafeta, kterou velmi úspěšně rozběhl Dušan Erbs. S velkým náskokem jsem vyjížděla
na kole do druhé části a v klídku předala Tobimu, který za nás finišoval na kolobce - 1.místo.
NEMO ... první společné tréninky
Přesto, že je u nás Nemo teprve první den, vyrážíme na trénink. Na Mísečkách je ještě sjízdná 5km trať,
škoda toho nevyužít. Původně jsem chtěla zapřáhnout jen Nema, ale dala jsem na radu z Harrachova, že
lepší bude SKJ2 ... že sám by možná neběžel, že je z týmu. OK ... zapřáhnu je oba. No jo, ale udržet natěšeného
Nema a připřáhnout k němu Faty, která dávala dost najevo, že chce taky běžet ... dost vyčerpávající začátek.
Nějaké odpočítávání a GO, nepřicházelo v úvahu ... už jsem totiž byla v pohybu vpřed. Okruh 5 km odběhli společně
bez větších zaváhání, Faty reagovala výborně na povely a Nemo se maximálně přizpůsobil. Měla jsem z nich
velkou radost a Faty si to viditelně užívala.
Hned druhý den chci zkusit Nema na kolobku, ale na dvojku si netroufám. Start byl hodně vlažný, ale rozběhl se a
tak chválím a povzbuzuju. Z důvodu sněhu a ledu na cestě, se musíme po 1km otočit a jet zpět. Což byl problém,
Nemo nechápe proč chci aby běžel stejnou cestou zpět. Stále zastavuje a otáčí se. No ale nějak jsme to zvládli.
Předchozí trénink mě neodradil a tak opět vyrážíme na stejné místo. Start byl lepší, ale otočka a cesta zpět
beze změny :-(
Říkám si, že to nějak zvládnem. Když chce Nemo běžet dopředu, že je jen otázka času, aby pochopil, že i
po takové otočce se běží a "nečumákuje". Takže další den stejná cesta, stejná otočka jen s tím rozdílem, že
jsem zapřáhla i Faty. Byla to rychlá jízda tam i zpět a Nemo neměl čas se na otočce rozkoukávat :-)
Formou takových a dalších "experimentů" jsem Nema přesvědčila, že i po otočce a slově GO se běží naplno.
Jeho přítomnost u nás doma se na Faty projevila pozitivně už během prvního týdne. Opět je z ní spokojená
madam Fatynková, která má svýho psího parťáka.
Takže jsme se s paní Sommerovou a panem Krejčím domluvili ... a NEMO JE NÁŠ ... teda Fatynky.
 Zkusit se má všechno :-)
Tréninkové podmínky máme stále ideální a tak jezdíme, jezdíme a jezdíme. Vymýšlím různé variace, aby to
Faty bavilo ... ale ona si to vždy jen odběhne "aby se neřeklo" ... a dál si jen tak přežívá. Mně hlavou zatím
šrotují myšlenky, kde TEĎ a nejlépe HNED seženu nějakou náhradu za Pluta ... nějaké štěnátko ... a zda vůbec
nového mladého psa potřebuji. A když už štěně, tak bych vlastně nechtěla jen tak nějaké ... ale z nějakého
kvalitního vrhu. A takový vrh zrovna není.
Další co mně napadlo, že seženeme staršího psa ... vlastně takového "maskota", psychickou podporu týmu a
bez závodních ambic, popř. aby se dal tréninkově zapřáhnout s Faty.
V inzerci jsem žádného psíčka neobjevila a bylo mi jasné, že "přebytečného" psíčka musím shánět u musherů.
A protože jich moc neznám, napadl mě jako první pan Krejčí z Harrachova ... to mám přece přes kopec.
Napsala jsem tedy e-mail, stručně popsala situaci a další den už jsme seděli u nich doma a situaci řešili.
Pejsků mají opravdu hodně - starší, mladší, větší, menší ... a já bych je brala snad všechny.
Domluvili jsme na zkoušku skoro pětiletého Nema, který by měl zvládal tréninky i závodní nasazení.
Faty si ho ještě v Harrachově očuchala, neboť jsme jí měli sebou ... a zřejmě žádnou závadu nenašla :-)
Cestou do Špindlu trochu brečel, ale jinak cestu zvládl bez problému. Menší komplikace přišla až doma, kdy jsem
zjistila, že Nemo neumí moc chodit po schodech. Nahoru to celkem zvládl, ale dolů to bylo BUCH, BUM, BÁC ...
a byl dole. Ještě štěstí, že je to takový "tank" a moc nad tím nepřemýšlí.
Poslední zimní závody
Pro někoho bude vrchol sezony na konci března MS v Norsku na Holmenkollenu. Mně se tento sen rozplynul
v únoru a od té doby stále hledám tu správnou cestu jak dál. Účastí na dalších závodech (Eduard u Jáchymova)
mě Faty přesvědčila, že tato sezona pro nás skončila. Stále máme problém se žrádlem i napájením. Sobotní
jízda tzv. na půl plynu nám stačila na průběžné třetí místo (čas 30:19). V neděli nás na trati předjížděl Jirka Suchý
a nevěřil vlastním očím jak běží Faty bez zájmu (čas 30:26). Mohla bych říct, že jsem s výsledným 3.místem tuze
spokojená ... ale nejsem.
Každý říká, že to chce čas ... ale už je to skoro měsíc co Faty truchlí a zlepšení stále nevidím.
... život je boj ...
Já i Faty jsme si dopřály týden nic-nedělání ... žádné tréninky, žádná disciplína ... jen procházkování a gaučing.
Na víkend (26.-27.února) jsme pozvali Vendulu i se Zippy, aby bylo nějaké vzrůšo a změna. V sobotu jsme využili
krásného počasí a vyrazili na běžkařsko-skijöeringový výlet do hor (asi 30 km). Neděle byla opět tréninková.
Bohužel stále bojuji s Faty a jejím smutkem po Plutovi.
HAIDMÜHLE
Z důvodu nedostatku sněhu jsou závody na šumavském Zadově zrušeny. Vyrážíme tedy do německého střediska
Haidmühle, a doufáme, že tam budou sněhové podmínky lepší. Trať není ideální, ale nám to stačí
. Osobněbojuji nejen s myšlenkou jak namazat lyže, ale taky jak to zvládne Faty. Od chvíle, co jsme přišli o Pluta, je jak
vyměněná - nežere, nepije, stále vyhledává mojí společnost ... prostě truchlí
. Závodní atmosféra jí trochuvrací zpět do své kůže, nadšení na startu je opět velké a na trať vyráží s jí typickým štěkáním. Energie jí vystačila
na prvních 5 km. Pak přešla do takového neutrálního klusu a se zcela apatyckým výrazem pokračovala až do cíle
(čas 33:09). V neděli jsme opět svedly boj hlavně samy se sebou (čas 29:56). Oproti sobotě se nic nezměnilo,
snad jen, že byl sníh více uježděný a tudíž rychlejší.
Když si vzpomenu v jakém stavu jsme tyto závody absolvovaly, tak výsledné 3.místo je velký úspěch.
Týden tzv. BLBEC
Přípravy na pořádání závodu na Horních Mísečkách jsou v plném proudu. V pondělí večer za světel čelovek
objíždím tratě s Pavlem Zvolským, aby se vyjádřil k možné účasti spřežení. Prý je vše O.K. a tak vypisujeme závod
i pro kategorie C a B.
Zřejmě abych se moc nenudila, mi přidělal starosti náš pan Pluto, který v pátek ráno z ničeho nic začal "tahat"
zadní nohy. A tím odstartoval kolotoč jízd - veterina, domů, Horní Mísečky, domů, veterina Jilemnice ...
Ruším svou účast v sobotním závodě a vezeme Pluta na specializovanou kliniku do Nymburku. Po dlouhé a pro mně
náročné konzultaci, svěřujeme Pluta do péče lékařů a jedeme domů. Víc pro něho v tuto chvíli udělat nemůžeme.
Abych si provětrala hlavu, jdu s Faty do "centra dění" závodu na Mísečky. Dodatečně absolvujeme trať i s oficiální
časomírou a po souhlasu ostatních, pokračujeme v nedělním závodě. Startuje se "Gundersenem", ženy - muži SKJ1 i
SKJ2 dohromady. Vyrážíme čtvrtí se skoro minutovým náskokem. Dopředu mě ženou myšlenky na Pluta, že musí
moc, moc bojovat ... a tak i my bojujeme ze všech sil.
S Faty jsme v nultém ročníku časem 58:27 (1.kolo - 29:18, 2.kolo - 29:09) vybojovaly 2.místo v kategorii SKJ1 - ženy.
PLUTO bohužel tolik štěstí a sil neměl a v úterý 15.února 2011 svůj boj prohrál.
 Druhý pokus
V pátek vyrážím na závody na Sněžník, které se konají v náhradním termínu 5.-6.února. Sněhu je pomálu, a
předpovídaná obleva není nic příjemného. Ještě večer projíždím s Plutem trať a podmínky jsou opravdu mizerné.
Pro neregulérní podmínky se ráno rozhodlo zkrácení trati jen na 7,5 km, snížení startovného,
popř. možnost odstoupení od závodu. Když už jsem jela takovou dálku, tak to risknu. Staré lyže, do bot igelitové
pytlíky a jde se na start. Tři, dva, jedna, GO ... a jsem celá mokrá, louži hned po startu se vyhnout opravdu nedalo.
Do cíle přijíždíme po trávě a úplně K.O., na trati jsme se trápily 22:28 a obsadily 2.místo.
Nedělní kolo bylo zrušeno.
Zimní čas
Podmínky máme ideální ... sněží, sněží a sněží ... takže maximálně trénujeme. Bohužel né všude jsou na tom stejně
a tak plánované první zimní závody na Horníku jsou zrušeny
.Víkend plný adrenalinu
Přesto, že počasí moc podzimně nepůsobí, nakládám do auta kolo a pejsky, a vyrážím na poslední "podzimní"
závody do Bělče nad Orlicí. Asi nejsem jediný optimista, který si myslí, že v nížině si o sněhu nechávají zatím zdát.
Na zasněženém stake-outu se nás sešlo opravdu hodně. S Faty jako obvykle plánuji účast v kategorii BKJ - ženy
a s Plutem se těším na canicross. Abych stihla canicrossový start, vyjíždím s Faty na sprintovou trať ještě před
"miďákama". Cácá 10 cm čerstvého sněhu křupe pod kolama a já mám co dělat se udržet v sedle. Jízda to byla
adrenalinová a lepší čas (14:43) jsem ani neočekávala. Běh byl o poznání příjemnější, konec-konců běžím nohama
po zemi a tudíž není kam padat
. Trať dlouhou 5,7 km jsme zvládli za 24:47. Nedělní starty byly v ohrožení, neboť přes noc sníh polevil, k ránu umrzl a cesty byly jedno velké kluziště.
Po konzultaci všech zúčastněných se v závodě pokračovalo. Jizda na kole byla několikanásobně horší než předešlý
den, ale zvládla jsem to. Čas druhého kola mluví za vše, 17:04. S Faty jsme vydřely 4.místo (průměrka 23,5 km/h).
Nedělní běh se nám povedl (25:30) a polepšili jsme si v konečném pořadí, CC ženy - 2.místo .
 (Foto: zdroj InterNet :-)
Začínáme se zimní přípravou
V kalendáři se píše 24.listopadu a my už začali se zimním tréninkem. Počasí nás donutilo sundat z půdy saně
a vyrazit na zasněžené cesty. První výlet směřoval do Labského dolu, cácá 10 km a pohodové tempíčko.
MID versus SPRINT
Nechala jsem se ukecat a přihlásila jsem se na svoje první midové závody - Točník 2010. Nevím,
zda to byl dobrý nápad, ale myslím, že zůstanu u sprintů. Trať to byla zajímavá. Bohužel po předešlých
deštích trochu náročná, řekla bych až těžká
. Přičtu-li k několika pádům i nulové nadšení do závodu, takvýsledek po dvou kolech byl víc než jasný 7.místo v kategorii Mid-Bkj (průměrná rychlost 18km/h).
Závodní chuť jsem si spravila s Plutem účastí v canicrossu. Start muži - ženy dohromady a okruh dlouhý 7 km.
Pluto se i přes nepříjemné vedro snažil ze všech sil a já dělala maximum, aby se mnou neměl tolik práce.
Běželo se mi skvěle. Do cíle jsme přiběhli na čtvrté pozici a po prvním kole jsem byla velice spokojená. Nedělní polední starty (sprint) byly z důvodu vysoké teploty zrušeny.
V kategorii CC - ženy jsem s Plutem vybojovala 1.místo (čas 30:04, prům.rychlost: 14km/h).
MR off-snow
Pro mnohé vrchol podzimní sezony, pro mně velmi příjemné prostředí s rychlou a bezpečnou tratí. Tak by se
daly popsat závody na Třech Studních, které se konaly ve dnech 30. - 31.10.. S Faty plánuji jet BKJ a to
úplně na maximum. No a s Plutem ve zdraví absolvovat obě kola v běhu. První jízda se nám s Faty povedla,
čas 10:45 a průběžné 4.místo. Hromadný start canicrossu jsem si náramně užila. Pluto je vůči ostatním psům
bezproblémový a tak mě pěkně protáhl dopředu, těsně za Jarmilu. Udržet s ní krok jsme nezvládli a tak nás
ze zadu dotáhla a následně předběhla Nikola a ještě jedna závodnice. Aby se to nepletlo, opět 4.místo (čas 20:35)
Nedělní starty jsou "Gundersenem", čili vyjíždím 8 vteřin za Janou Tomáškovou a 2 vteřiny před Ilonou. Ilona nás
hned dojela a já jí dělám prostor, aby nás mohla předjet. Jsem opatrnější, neboť vím, že moje Faty má občas
nevhodné chování a tak to nechci pokoušet. Podél lesíka mám pocit, že to Faty běží líp, takže zkusím Ilonu předjet
a v pohodě. Bohužel hned na louce nám to vrací. Ve sjezdu do cíle to zkouším znova. Faty ale běží moc
blízko Iloninýho psa a tak jí radši stahuji. Cílový čas 10:37, celkově 5.místo (průměrka 29,76 km/h)
S Plutem startuji 19 vteřin za Nikolou, což my vyhovuje, neboť Pluto má motivaci a nefláká to. Zabírá výborně
a Nikču dobíháme a předbíháme. Ale to jen na chvíli, protože zas ona předbíhá nás. Takto se střídáme v běhu
až do cíle, kde prohráváme tzv. o čumák. Chyběly pouho-pouhé 2 vteřinky a pro nás to je opět "bramborová medaile" ,
čas druhého kola 19:57 .
 (Foto: zdroj interNet)
23.října
Tak trochu na půl spící (jsem totiž po noční) vyrážím do Mladé Boleslavy, kde se v náhradním termínu konalo
Svatováclavské psí ježdění. Faty jsem na tento závod zapůjčila Michalovi Šefrnovi na kolobku do dvojky s jeho
Miou a naoplátku jsem si vyzkoušela Čejný v ktg BKJ. Holky se před kolobkou rozhodně neflákaly a Michala
dovláčely na 1.místo v ktg SC2 (první kolo: 10:54, druhé kolo: 4:07). Pocity z mojí jízdy s Čejný jsou smíšené,
3.místo v BKJ - ženy (1.kolo - 11:38, 2.kolo - 4:25). Aby to Plutovi nebylo líto, přihlásila jsem se ještě na canicross.
Start byl hromadný a hóóódně rychlý. Takže jsme první kolo zvládli v čase 17:57 a průběžně si zajistili druhé místo.
Odpoledne se startovalo opět hromadně a já si chtěla pohlídat pozici. Bohužel se mi tak dobře neběželo a začala
jsem ztrácet. Pluto se ale snažil na maximum a tak jsme nad serpentýnkama doběhli závodnici, která byla po prvním
kole hned za námi. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo ... pobídla jsem Pluta, protáhla krok a cílovou čáru jsem
protla těsně před slečnou. Čas druhého kola - 6:35 a celkové 2.místo v CC - ženy.
BONO 2010 - Červený Kostelec
Závody pořádané klubem MC Metuje mám moc ráda. Organizačně výborně zajištěné, tratě jsou vždy bezpečné a
zároveň velmi technické. Červený Kostelec mám nejradši - pečené prasátko, teplá medovinka, příjemné prostředí.
V plném složení (já, Michal, Tereza, Faty a Pluto) vyrážíme v sobotu ráno a doufáme, že se počasí umoudří (déšť,
zima, vítr)
 . Přihlášena jsem s Faty do kategorie BKJ, a s Plutem na canicross. Start běžců byl hromadný, pouzerozdělen na muže a ženy. Pluto se opět moc, moc těšil, skákal, štěkal a byl k neudržení. Říkala jsem si, že se nesmím
nechat "strhnout" a musím si běžet tak nějak svým tempem. Čekal mě totiž ještě start s Faty na kole. Vzhledem
k málopočetnému dámskému startovnímu poli, se vše obešlo bez komplikací. S Plutem jsem se probojovala na první
pozici a říkala si, že se pokusím udržet 30 metrový náskok do cíle. Asi na druhém kilometru nás doběhli a předběhli muži,
kteří vyráželi na trať po nás. Pro Pluta dobrá motivace, tak jsem toho využila a "protáhla" krok. Cílový čas: 22:12.
Odpolední start s Faty byl opět tak trochu malý cirkus - radostné štěkání, skákání, vysvlékání se z postroje, atd.
Trať tady znám. Jela jsem jí loni s Faty na kole, takže i ona věděla do čeho jdeme. A hlavně jsem trať v poledne
absolvovala s Plutem. První kolo jsme zajely v čase: 12:39 a obsadily průběžné čtvrté místo.
V sobotu se počasí trochu vylepšilo, svítilo sluníčko, ale pořád foukal silný vítr.
Pluto zregeneroval na 100% a do cíle druhého kola mě dovláčel v čase: 22:10, čímž jsme si udrželi 1.místo
v kategorii CC - ženy (celkový čas: 44:21). S Faty jsme si v druhém kole polepšily skoro o půl minuty (čas: 12:11),
bohužel v celkovém pořadí se nic nezměnilo: 4.místo (čas: 24:37) v kategorii BKJ - ženy.
ME ECF Belgie
Ve složení já, Nikola a Michal Š. vyrážíme ve čtvrtek (7.října) na západ. Naším cílem je mestečko Vielsam v Belgii,
kde o víkendu proběhne mistrovství evropy Evropské Canicrossové Federace. Loni se ME konalo v Maďarsku a já
doufám, že belgická organizace bude lepší. Když jsme v pátek dorazili na místo, hned po odprezentování jsme si šli trať
i se psy projít a pak ještě projet na kole. Trať to byla rychlá a tvrdá, a trochu i technická. Od své účasti jsem neočekávala
zázračný výsledek, takže na sobotní start jsem šla v naprosté pohodě. Potrápila mě Faty, která po psychické
stránce nezvládla přesun a stávkovala, nežrala, nepila
 . Před samotným startem jsem jí pořádně namočila vodou,aby se nepřehřála a šli jsme na věc. Startovalo se proti sjezdovce, pak následoval sjezd a průjezd v těsné blízkosti
startovacího prostoru. Faty byla hodně natěšená a já měla co dělat, abych ustála první náročnější nerovnost.
V následném stoupání jsme dojeli a bezproblému předjeli některé startující před námi. Pak jsem trochu zaváhala v ostré
pravotočivé zatáčce a už jsem se válela na zemi. Naštěstí nic vážného, takže jsem pokračovala dál. Ve sjezdu jsem
se soustředila, abych to projela bez chybičky. Český "fun klub" byl početný a na hlášku Petra Toncara asi nezapomenu:
"Zkopce se nebrzdí, ale jede". Do cíle se stoupalo opět po sjezdovce a já i Faty jsme byli K.O.. Ale říkala jsem si,
že to nevzdáme, už jen 200 metrů a jsme v cíli. Faty se hned běžela chladit do připravených bazénků a já padla na zem. Časem 14:25 jsme si zajistili průběžné třetí místo za Vendulou a Kamilou
 . Nedělní start byl relativně klidný. Trať jsme zvládli v lepším čase (13:52), ale udržet medailovou pozici se nám nepodařilo. Placka nám utekla o 6 vteřin
 . 28.září
Kde jinde bych dnes měla být, než v Mladé Boleslavy. Bohužel počasí tomu nepřálo a z důvodu hrozící povodně je mé milované Svatováclavské psí ježdění zrušeno
. Ještě, že je na světě víc takových bláznů jako jsem já, a zajistili jsme si náhradní ježdění. Jak velká voda jsme se přihnali k Šimonovi s Karolínou, abychom okupovali jejich domeček a ráno hromadně potrénovali. Sešlo se nás hodně: já, Michal Š, Michal Ž, Šimon, Roman, Vlastík, Linda,... A jestli má někdo náš sport za ježdění okolo stodoly, tak škoda že se neúčastnil tohoto "výživného" tréninku, kdy jsme si rochnili na poli a v hnoji . Den to byl sice propršený, ale myslím, že jsme si ho báječně užili (obzvlášť posádka mokrého vozu  ) Tak to dopadlo ...
Sbaleno, naloženo a vyrážíme do Děčína na Maxičky, kde nás čeká poslední souboj v Hill's Cupu 2010 a to kategorie canicross. Svou premiéru si zde odběhne Michal, který nám všem ve Francii vyhrožoval, že do měsíce nás porazí. Chudák Pluto, kdyby tušil co ho čeká, tak zůstane radši doma. Trať se oproti loňsku změnila a tak v pátek využívám možnosti zapůjčení super závodní koloběžky - Ženíškovky a jedu si trať s Faty projet. Myslím, že novou kolobku pořizovat nebudu
 Páteční večer byl zpestřen společným "stolováním". V obzvláště důsledných hygienických podmínkách jsme si umíchali tataráček, narazili soudeček a prodiskutovali taktiku na následující den
 . Sobotní start canicrossu ženy-muži dohromady mi nahání hrůzu. O sebe a Faty strach nemám, ale v hlavě mi šrotují myšlenky jak se s tím vypořádá Michal s Plutem. Tři,dva,jedna,GO a jdeme do boje. Nikam se nehrnu, snažím se nezamotat mezi ostatní účastníky a podvědomě stále kontroluji, zda Michal a Pluto jsou O.K. Vypadá to, že nejhorší máme za sebou a tak si pádím dál. Říkám si, že bych měla běžet, abych udržela krok s Nikol nebo Ivou, ale nejde to ... Stále se otáčím a kontroluji, jestli Michal běží. Nikde je nevidím a tak doufám, že je vše v pořádku. V každé zatáčce, kde je trochu vidět zpět na trať to kontroluji a přemýšlím, jak se jim asi běží. Do cíle přibíhám s dost smíšenými pocity (1.kolo: 5,1 km - 19:32). Michal to zvládl jen o 5 minut pomaleji a je úplně K.O. Do večerního a nedělního běhu už nenastoupil, ale i tak je statečný, že do toho šel  . Odpoledne se běžel canicross - příchozí, který si nenechala ujít Terka s Plutem. Startovalo se intervalově a na trať dlouhou 2 km se vydala s předsevzetím doběhnout alespoň jednoho závodníka. Myslím, že jich nakonec předběhli víc. Časem 6:21 si zajistila krásné 3.místo (z 13-ti startujících včetně dospěláků). O půl deváté večer se canicrossaři vydali na zkrácenou trať, aby poměřili síly při nočním běhu. Vybaveni čelovkou a klidem, vyrážíme s Faty do tmy. Docela jsem si to užila, bylo to rychlé a ani to nebolelo (2.kolo: 2 km - 7:02). Už jenom vyklusat okolo hřiště a rychle do postele a relaxovat. Nedělní starty byly Gundersenem a mým cílem bylo doběhnout Pavla Ženíška a pokud možno, tak se ho udržet. Mise jakž takž splněna a Pavlovi v patách jsem se přiřítila do cíle (3.kolo: 5,1 km - 18:54). Celkově jsem v kategorii CCW obsadila 4.místo (45:27).
Hill's Cup odstartovalo 31 závodníků, dokončilo pouze 18. My jsme obsadili 12.místo (1:33:59)
Pokračujeme v Hill's Cupu
Pomalu, ale jistě, jsme se po dovolené přeorientovali na koloběžku. Plni sil vyrážíme na závody do Hradce Králové, kde se utkáme s ostatními v kategorii scooter 1 a pokusíme se vylepšit si průběžné pořadí v Hill's Cupu. A abych nevyšla ze cviku, tak si s Plutem zaběhnu canicross. V pátek jsem si trať projela jak s Faty (to jsem se trochu ztratila
 ) tak i s Plutem, takže sobotní start byl bez obav. Ještě před startem hlavního závodu se Pluto proběhl s Terkou - canicross pro příchozí(dospěláci). Hromadný start a následné oběhnutí rybníku (cácá 2km) zvládli na výbornou a vybojovali si 1.místo. Start první etapy koloběžek byl v odpoledních hodinách a to intervalově. S Faty mi pomohl Adam - děkuji. První zatáčku jsem hóóóódně probrzdila, i přesto to bylo dost rychlé. Naštěstí jsem to ustála a mohla se soustředit na průjezd brodem. Vše v pohodě a tak jsme frčánkovali až do cíle (1.kolo: 4,6km - 9:59). Ani jsem se nestihla vydýchat a už jsem zas stála na startu. Tentokrát s Plutem, připraveni na hromadný start CC muži a ženy dohromady. Všem "postartovním" kolizím jsme se vyhli, brod byl taktéž bez chyby a tak jsme začali stíhat rychlíky. Někteří byli opravdu rychlý, ale někoho se nám podařilo i předběhnout . Pluto to "rval" celou dobu a tak se mi běželo báječně, s časem 17:29 (4,6 km) jsem spokojená. V podvečer jsem startovala s Faty do druhé etapy scooter. Trať to byla kratší (okolo rybníka) a rychlá. U nás by byla ještě rychlejší, kdybych si nepopletla "levá" a "pravá" a nevystoupila v zatáčce z kolobky . Hlavně že se to oběšlo bez zranění a dojeli jsme do cíle (2.kolo: 1,7km - 3:45). Nedělní start "gundersenem" mi naháněl trochu hrůzu, neboť 3 vteřiny po nás startoval Michal Ženíšek a já si nebyla jistá, zda se do té první zatáčky vejdeme. Start byl rychlejší než jsem čekala. Měl mi pomoci Šimon, ale nějak to nestihl, tak musel přiskočit na pomoc Miloš Volfík a bylo to jen tak, tak .... V první zatáčce mi Michal opravdu dýchal na záda, ale my se s Fatynkou nedaly a bojovaly jsme ze všech sil. Ve sjezdech jsem přibržďovala (pořád si moc nevěřím), a taky jsem si říkala, že každou chvílí se přiřítí Michal, tak ať to mám trochu pod kontrolou. No a on pořád nikde. Náskok jsme udržely až docíle (3.kolo: 4,6km - 10:01). Po 2.etapě v seriálu Hill's Cup držíme průběžné 10.místo (čas 48:32). Starty CC byly taktéž "gundersenem", ale zvlášť muži a zvlášť ženy. Ze soboty jsme s Plutem drželi průběžné první místo v ženách (ze dvou) a naším cílem bylo doběhnout a první příčku udržet. Startovali jsme až 5 minut za nejpomalejším mužem a já se obávala, že bez motivace to bude Pluto flákat. Mile mě překvapil a šel do toho naplno od startu až do cíle (2.kolo: 4,6km - 17:41). Takže jsem měla tu čest vystoupat na stupínek nejvyšší - 1.místo v kategorii CC-ženy.Přežila jsem TROPHÉE DES MONTAGNES 2010
Tomu říkám dovolená, a toho adrenalinu co jsme vyplavili. Ve čtvrtek cestou do Francie nám auto vypovědělo službu. Takže jsme byli nuceni zastavit a přenocovat v německém Baden-Baden, kde nám výfuk v pátek ráno opravili a my pokračovali dál. Další šok jsme utrpěli na místě v Oz en Oisans (první středisko), kde autíčku odešla jakási poloosa. Po malém zásahu české výpravy jsme byli schopni pokračovat dál. Jen jsme už neměli pohon 4x4, ale 3x3
 . Štěstí stálo při nás a tak jsme všechny přesuny zvládli a to i ten finální - domů. OZ en Oisans:
První etapa byla naplánována na sobotu (7.8. - 20:00) a hned hromadný start. Jsem zvědavá jak se 139 účastníků vecpe na náměstíčko a následně protlačí skrz středisko ke sjezdovce. Naštěstí organizátoři zvolili tzv. vlnobití: 30 startujících v intervalu 1 minuty. S číslem 104 startuji ve čtvrté vlně a udržet Faty je dost velká dřina. V tak velkém davu neslyší na nic, takže si jí přepínám z postroje na obojek a jde se na věc. Probíháme střediskem, (přepínám na postroj) následuje výběh sjezdovky (asi 200 m), vrstevnice a pak .... šok .... (přepínám na obojek) pěšina a serpentýnky dolů, dolů, a pořád dolů. Zkouším všechny překřičet: "Faty k noze, k noze !!!". Běžím hodně pomalu a stále nás někdo předbíhá. Asi po 2,5 km tohoto dlouhého seběhu milé překvapení - občerstvovačka pro psi i lidičky. Následuje stoupání, (přepínám na postroj) Faty krásně táhne a tak hrrr dopředu. Jestli byl seběh drsný, tak to stoupání je ještě horší
 . Ale jde nám to dobře a předcházíme ostatní. Paráda, další občerstvovačka a my dobíháme a následně předbíháme Michala Šefrnu. Stále stoupáme a já se začínám hrozit zda nebude následovat nějaký hrůzostrašný seběh. Obávala jsem se oprávněně. Cedulka DOG FREE (já vypouštím Faty) a pádím dolů lesem co to jde. Moc mi to nejde a tak nás Michal opět předběhl a pak ještě další. Pod lesem končí zóna "dog free", připínám Faty na obojek a po sjezdovce dolů běžíme do cíle. Trať: 7,7 km; čas: 57:30 Druhá etapa (neděle 8.8. - 9:30) začala pro nás trochu poklidněji - intervalové starty. Opět proběhnout po asfaltce střediskem ke sjezdovce a pak nahoru. Tentokrát jsem nemusela pod sjezdovkou přepínat, startovala jsem na postroji. Pěšina a serpentýnky byly stejné jako včera, a už jsem se tomu tolik nedivila. Faty byla mnohem klidnější, takže jsme to seběhli poměrně rychle a bez problémů. Následovalo táhlejší stoupání přes pastviny, přeběh silnice a opět vrstevnice. Nikde ani živáčka a já začala přemýšlet, zda neběžím moc pomalu nebo moc rychle. Nebyla jsem schopna odhadnout tempo. Pak přišlo hodně prudké a dlouhé stoupání ve kterém jsme došly a předešly asi 3 závodníky. Trochu mě to povzbudilo a na každém rovinatějším úseku jsem se snažila běžet. Faty stále při síle, takže jsem jí při prudších sebězích musela přepínat na obojek. Skrz stromy už bylo vidět středisko a bylo jasné, že do cíle je to jen a jen z kopečka
 . Opět se po asfaltce promotat mezi bytovými domy a hurá do cíle. Trať: 8,5 km; čas: 57:35 První středisko máme za sebou a výsledky jsou víc než povzbudivé: celkově 46.místo (v kategorii ženy do 40-ti let: 4.místo)
Vaujany:
Na třetí etapu (pondělí 9.8. - 9:30) jsme vyrazili všichni společně, startovalo se totiž v nedaleké vesničce (intervalově, po půl minutě, od nejrychlejšího z předchozího střediska) a cíl byl v "základním táboře". Trať to měla být kratší, tak jsem vzala Pluta, aby si Faty trochu odpočinula. Udržet ho na startu mi dalo zabrat, závodní atmosféra dělá divy
. Pět, čtyři, tři, dva, jedna ... GO a vyrážíme! Prokličkovat vesničkou a stále stoupat do hor. Chvilkový oddych na vrstevnici přes pastviny, kde nás předběhla slečna startující po nás a opět stoupáme. Pluto se docela snaží a tak se nám s ní daří držet krok. Vyškrábali jsme se na silnici a asi po 300 metrech jsme začali klesat po prašné cestě. Vběhli jsme na pastvinu a začalo se velmi prudce klesat. Pluto výborně reagoval na povel "k noze" a tak jsem se mohla jen a jen soustředit na seběh přes všechny ty drny a nerovnosti . Dokonce jsme zvládli předběhnout dva závodníky, a pak už jen cíl. Trať: 3,5 km; čas: 20:40 Čtvrtá etapa (pondělí 9.8.- 21:30) pro nás byla velká neznámá - noční běh. Šlo opět o kratší trať, takže to bylo na Plutovi. Intervalový start a cíl ve vesničce. Změna oproti ránu byla ta, že se startovalo směrem dolů, pak jsme se přes pastviny vyškrábali nad vesničku a do cíle sbíhali mezi domy na náměstíčko. Pluto běžel dobře, ale bylo na něm vidět, že si úplně nevěří. Světlo od čelovky bylo dostačující, ale denní světlo je denní světlo
 . Trať: 3,5 km; čas: 13:05 Před pátou etapou (úterý 10.8. - 9:00) jsem měla velký respekt, viděla jsem totiž pár fotek z loňského roku
 . Hlavně ze startu: vlnobití a následný seběh prudkých serpentýn štěrkovou cestou. Hned po startu jsem si Faty přepla na obojek a s hlasitým křikem "k noze, k noze" jsem se pokoušela prosmýkat dolů. Byla to dřina, stále nás někdo předbíhal a na těch 4 km pod vesnici nás předběhli snad úplně všichni  . Naštěstí přišlo stoupání (přepla jsem na postroj) a následně první občerstvovačka. Cestou nahoru jsem ty rychlíky předbíhala já a šlo to báječně. Pozdrav Michalovi do foťáku  , druhá občerstvovačka a stále přes pastviny nahoru. Opět kousek po silnici, pak štěrkovkou nad tábor (přepnout na obojek) a po pastvině plné drnů dolů do cíle. Trať: 7,3 km; čas: 48:05 Z druhého střediska si vezeme 46.místo (v kategorii jsme udrželi 4.místo)
Allemont:
Šestá etapa (středa 11.8. - 9:00) svým profilem naznačovala, že to bude klidnější a zároveň rychlejší trať. A také mnohem více o běhaní než o "dogtreku". Start byl intervalový po půl minutě. Běželo se zhruba 3 km po mírně stoupající lesní cestě, kde jsem doběhla a předběhla Honzu Buriana (vybíhal před námi). Náskok jsem dlouho neudržela. Doběhli jsme k cedulce "DOG FREE" (vypouštím Faty) a začínám sbíhat přes kameninové-lavinové pole. Honza s jeho Plutem nás rychle doběhl a tak je pouštím před sebe. Opravdu si v tom běhání dolů nevěřím. Stále klesáme (1 km) až na konec "dog free" zony a pak ještě asi 500 metrů k občerstvovačce. Přepínám na postroj a v rychlém tempu se vydávám stíhat Honzu. Máme ho stále na dohled, a rozestup se nemění, spíš prodlužuje
. Kličkujeme městečkem, přes řeku tam a zpět, hodně je to po silnici a sluníčko z nás ždíme poslední zbytky sil. Linda mi hlásí, že už jen 150 metrů. Tak ze sebe vydávám vše a sprintíkuji do cíle. Trať: 7,9 km; čas: 39:50 Třetí středisko jsme pokořili výsledkem: 48.místo ze všech (v kategorii 6.místo)
Villard Reculas:
Sedmou etapu (čtvrtek 12.8. - 9:30) měla běžet Faty, ale po včerejším závodě byla tak trochu K.O. Takže to bylo opět na Plutovi. Po intervalovém startu se mírně stoupalo (asi 300 m) po asfaltové silnici, pak se seběhlo na lesní cestičku a po vrstevnici jsme pokračovali (1,2 km) až pod strašlivé stoupání. Když jsme se zrovna neprodírali dvoumetrovými lopuchy, tak ty výhledy stály za to
. Na kochání jsem měla času dost, neboť Pluto vypověděl službu. K tahu se neměl a jediné co ho zajímalo, bylo si všechno označkovat  . (On si snad myslí, že tudy ještě někdy poběží.) Když už jsem lezla skoro po čtyřech, tak se na mě ze křoví culil Vlastík K. se slovy: "Už je to kousek a z kopečka". Zkoušela jsem běžet, ale stále jsem klopýtala přes šnůru, kterou Pluto ani nenatáhl. Serpentýnkama jsme se propletli na sjezdovku k první a poslední občerstvovačce. Pak oběhnout vosí nástrahu, usmát se do foťáku, minout steak-out a tradá dolů do cíle. Tam nás ještě seběhl Pavel Ž. a tak jsme finišovali společně  . Trať: 8,2 km; čas: 57:09 Tato část se nám opravdu nepovedla: 68.místo (v kategorii jsme se propadli na 8.místo)
Auris en Oisans:
Po maxi-odpočinku vyrážíme na další - už osmou etapu (pátek 13.8. - 21:30). Roman nás odpoledne po noční (loňské) trati provedl a já při startu doufala, že se nic nezměnilo
 . Startovalo se samozřejmě intervalově. Faty táhla jako blázen. Běželo se po široké cestě, mírně do kopce a tak jsme hned na prvním km doběhli dva závodníky. Pak jsme se proklopýtali přes louku s drny k další štěrkové cestě a stále stoupali. Při seběhu, který následoval, jsem si Faty přepla na obojek a pokoušela jsem se běžet co nejrychleji a zároveň nejbezpečněji, co to šlo. Přišlo další stoupání (přepla jsem na postroj) a zas s klidnějším krokem jsem vyrazila vpřed. Po 800 m stoupání se začalo klesat (přepínám na obojek) a pelášíme jak nejlíp umíme. Cestou dolů nás opět předbíhají rychlíci. Po 1,5 km přichází noční nástraha - prudká odbočka pod cestu na krkolomnou pěšinu, která nás dovede pod sjezdovku. Faty přepínám na postroj a ze všech sil se snažím vyběhnout posledních 150 metrů po sjezdovce do cíle. Neběželo se mi nejhůř, ale jsem ráda, že to máme za sebou a že už nás žádná noční etapa nečeká . Trať: 4,8 km; čas: 25:54 Tzv. vlnobití beru jako rutinu a tak se na start deváté etapy (sobota 14.8. - 9:30) docela těším. Po včerejší noční etapě, vybíhám až v třetí vlně. Startuje se pod sjezdovkou, 200 m nahoru, otočka okolo sloupu (přepínám na obojek) a krátký seběh do střediska. Přebíháme náměstíčko a snažíme se vtlačit na betonové schodiště
. Ráno jsem se zde byla podívat a tak jsem se držela trochu zpět, myslím, že tady se nic urychlit nedalo. Promotali jsme se mezi domy, z jejichž balkónů nás Frantíci usilovně povzbuzovali a po lesní cestě jsme seběhli (1,5 km) pod středisko. Název dnešní etapy "Les 21 virages" byl odvozen od úseku, který nás čekal. Přepínám na postroj a vyrážím zdolat všech 21 zatáček v prudkém stoupání. A samozřejmě se pokusit prodrat před rychlíky, kteří nás jako obvykle z kopce dolů předběhli, ale do kopce jim to moc nešlape. Faty nezklamala a jde nám to výborně. Nestíhám počítat zatáčky, ani soupeře. Úsměv Michalovi do foťáku, který mi hlásí, že je to jen kousek a že nahoře je občerstvovačka. Ještě zamávat Lindě, namočit psa a hlavu, a honem do boje. Tady se napojujeme na trať noční etapy a tak vím, co nás čeká. Přeběh louky, štěrkovkou kousek vystoupat a pak seběhnout do sedla. Faty do prvního stoupání dala maximum a tak při sbíhání dobře reaguje na povel "k noze", že jí nemusím ani přepínat. Kousek stoupání a pak už jen dolů, dolů a zase dolů ke krkolomné pěšině pod sjezdovku. Cíl je jako vždy 150 metrů nahoru po sjezdovce a snažím se to vyběhnout. Trať: 6,6 km; čas: 40:02  Desátá etapa (sobota 14.8. - 19:30) měla být podvečerním sprintíkem, ale spíš šlo o rochnění se v blátě. Odpolední průtrž se na trati dost podepsala a boty nánosem bahna ztěžky snad o 5 kg. Intervalový start byl o půl hodiny odsunut (z neznámeho důvodu) a ještě nám organizátoři trochu zavařili tím, že se startovalo od nejpomalejšího. Michal fotograf se vydal na trať "na čas" a tak nejen promzrl, ale ještě utrpěl šok z prvního přibíhajícího, kterým rozhodně nebyl "Žiry Suši"
. Startovalo se pod sjezdovkou a běžela se "noční etapa" v protisměru. Čili krkolomnou pěšinou jsme se vyškrábali na škvárovku, po ní kousek do kopce, pak mírné klesání do sedla a opět vystoupat k nádržím na vodu. Tady přišla změna, kdy se po sjezdovce sbíhalo rovnou do cíle. S Faty se nám při stoupání ze sedla podařilo předběhnout jednu závodnici, bohužel nám to v zápětí cestou dolů vrátila. Trať: 3,2 km; čas: 16:09 Dnešního rána jsem se nemohla dočkat, konečně poslední - jedenáctá etapa (neděle 15.8. - 9:30). Start "vlnobití", po sjezdovce nahoru, pak zas kousek dolů, proběhnout náměstíčko, vecpat se na schody a mezi domy prokličkovat pod středisko na pěšinu. Asi 1 km po nám už známé cestě, pak odbočit do leva a pokračovat stále dolů, dolů a až do vesničky pod Auris en Oisans. Faty mám na obojku, běžím pomaleji a opět nás všichni předbíhají. Ve vsi přebíháme silnici a trať se začíná zvedat. Přepínám na postroj, Faty se plnou silou opírá do kšírů a vyrážíme. Začínáme předbíhat soupeře, další, a další .... už to ani nepočítám. Jen si tak funím a funím, a povzbuzuju Fatynku. Sluníčko má sílu a já začínám vyhlížet občerstvení, neboť jsem K.O. Ještě že Faty krásně táhne a já na ní nemusím křičet jako ostatní
. Paráda, už vidím občerstvovačku ... tak zrychluji. Faty jako vždy zalehne do bazénku, aby se ochladila. Já se trochu napiju, poliju hlavu ... a pelášíme dál. Kousek seběh a pak začíná úmorné stoupání. Ani nezvedám hlavu, aby se mi z toho neudělalo mdlo a jen šlapu a funím. Faty stále táhne a tak toho využívám a předcházíme ty, kterým psíčci už nemohou. Na vrstevnicích popobíhám, ale jde to ztěžka. Po 5 km stoupání z vesničky jsme se přhoupli přes kopec nad naše středisko. Mám tak trochu úsměv na rtu, protože je jasné, že dolů už se nějak dostanu. Za zatáčkou mě úsměv přechází, neboť opět stoupáme. Je to sice jen 200 metrů, ale s 50 metrovým převýšením . Teď už to je opravdu z kopečka .... přepínám Fatynku na obojek a z posledních sil se snažím co nejrychleji seběhnout dolů. Přepínám na postroj, přebíháme sedlo a sbíháme na pěšinu. Hlavně neškobrtnout mezi svištíma norama. Tak a jsme pod sjezdovkou .... teď už jen závěrečný výběh nahoru do cíle .... a MÁME TO ZA SEBOU !!! Trať: 9,1 km; čas: 57:20 Poslední středisko jsem zdolali ve zdraví s výsledkem: 50.místo (v kategorii: 6.místo)
Vezmu-li v potaz, že jsem vážněji a systematičtěji začala běhat letos v dubnu, tak myslím, že jsme to s Fatynkou a Plutem zvládli báječně.
V celkovém hodnocení TDM 2010 jsme se umístili na 45.místě (v kategorii 4.místo).
Na překonání 69,8 km jsme potřebovali čas: 7:13:57
Srpen 2010
Nemožné se stává skutečností ... , cestovní horečka v plném proudu a ve středu 4.srpna odjíždíme na jih - směr Francie. Účast na TDM beru jako výzvu, možnost načerpání max zkušeností a hlavně to bude DOVOLENÁ !!!
Letní příprava
Na stará kolena jsem se asi pomátla: Přihlásila jsem se na etapový závod TDM (Francie - www.tropdesmon.org ), který se pouze běží a to v srpnu. Takže tréninky už nejsou pouze o koloběžkování a vození se, ale musela jsem máknout i na sobě. Postupným zvyšováním objemu, jsem se od dubna propracovala na odběhaných 90 km měsíčně. A abych zjistila jak si s Faty stojíme v CC, zúčastnili jsme se 17.července závodu - Hornobezděkovský canicross. Trochu jsem se obávala vysokých teplot, ale nakonec se počasí vydařilo a bylo to super. Trať měla velmi příjemný rovinatý profil a vedla převážně lesním terénem. Na mě možná až moc rychlá, ale zvládla jsem to já i Faty. První kolo (dopolední) bylo na 4,5 km a startovalo se intervalově po 30 sekundách. Nikoho jsme nedoběhli a nikdo nedoběhl nás. Pouze jsme museli udělat malou pauzu, neboť se mi rozvázala tkanička
. Druhé kolo bylo o trochu kratší, asi 3 km, a starty byly "gundersenem" - ženy a muži dohromady. My jsme vybíhaly asi 5 vteřina za pánem s bíglem. Říkala jsem si, že to bude snadná kořist. Jo, tak to jsem se pěkně spletla. Nejen že jsme ho nemohli doběhnout, ale dokonce se rozestup začal zvětšovat. Po nás vybíhala Nicola Marešová a ta nás doběhla, ani nevím jak. Chvíli si běžela za náma, pak se kolem nás protáhla, a byla v ..... Faty to celou dobu "rvala" co to šlo, ale mě to moc nešlo . V cíli jsem byla ráda, že tuto ostrou zkoušku na TDM máme za sebou. S průměrnou rychlostí 14,89 km/h jsme obsadili 2.místo (čas 30:38,27).  Červen
Na 12.června jsem se moc,moc těšila, neboť v Bělči nad Orlicí proběhlo "slavnostní ukončení zimní sezony". Se slávou to moc společného nemělo, ale to neva, třeba příště
. Pro mě bylo nejdůležitější, že zde proběhlo vyhlášení MR a my jsme byli mezi tzv. medailisty. V seriálu MR 2010 - kategorie NS women jsme obsadili 3.místo. Jdeme do toho: HILL'S CUP 2010
První víkend v květnu je jasně daný - v Plzni se jede 1.etapa Hill's Cupu. Oproti loňskému roku je změna. Do celkových výsledků se nebude počítat jen jedna předem zvolená kategorie. Ale závodník musí absolvovat kategorii vypsanou pro danou etapu: Plzeň = bikejöring, Hradec Králové = scooter 1 a Děčín = canicross. Místo ubytování jsme zvolili kemp (chatička), kde celé závody probíhají, aby jsme zůstali v centru dění
. V pátek po příjezdu: vybalit, projít trať, odprezentovat se a pozdravit všechny známé a neznámé. Sobotní dopolední starty byly v intervalech 30 s a pořadí bylo losované. Faty běžela krásně (4,5 km - 9:52) a při předjíždění se chovala slušně. Večerní sprintík byl opět intervalový - od nejpomalejšího. Opět proběhlo vše O.K. (2,3 km - 5:11). Z nedělních startů jsem měla trochu obavy - startovalo se Gundersenem, muži a ženy dohromady, celkem 41 Bkj. Startovala jsem 3 vteřiny za Renatou Válkovou, takže Faty měla velkou motivaci. První předjíždění bylo v pohodě, pak jsem zbytečně probrzdila ostrou levotočivou zatáčku a Renata se dostala před nás. Tam teda Faty byla trochu "na facku", musela jsem hóóódně křiknout a naštěstí k žádnému konfliktu nedošlo. Pak už jsme se za Renatou jen vezly. Ve sjezdu nám dost odjela, já si tak nevěřím a jsem opatrnější. Ovšem na rovinách a kopcích jsme jí opět dojely a do cíle jsme přijely společně (4,5 km - 9:45). Po 1.etapě Hill's Cupu jsme na 17.místě (čas celkem: 24:47,3).Loňskou sezónu jsme s Terkou pojaly jako rozjezdovou - dětský canicross. A protože se jí dařilo, nová sezóna bude trochu profesionálnější a zkusí si odběhat kategorii příchozích, popř.dospělácký CC. V Plzni tedy nastoupila s Plutem na trať dlouhou 2,3 km. Start byl intervalový s 30 vteřinovým rozestupem a Terka vybíhala poslední. Pro její klid, kdyby náhodou došlo ke psí šarvátce, atd., jsem za ní jela na kole. Stíhala jsem zhruba první kilometr, kdy zcela bez problému doběhla a předběhla dvě dospělé závodnice startující před ní. Pak už byla moc rychlá, takže jsem si na ní musela počkat. Na cestě stihla ztratit botu, kterou jsem sbírala a do cíle vběhla "obutá-neobutá"
 . Životní výkon byl odměněn 1.místem (7:59).   Závodní víkend byl zpestřen kláním štafet (CC+Bkj+SC1). Nenechali jsme si to ujít a ve složení: CC - já+Faty, Bkj - Renata Válková a SC1 - Jirka Strnad st.+náš Pluto, jsme šli do boje. Rvali jsme se jako lvi a společnými silami jsme si vybojovali 13.místo z 15-ti
.Víkend u Jihlavy
Jsme pozváni na pohodový víkend s psíčkama. Takže balíme letní věcičky a odjíždíme do nížin. Linda nám poslala přesný popis cesty, ale my se netrefili na tu správnou odbočku - takže jsme byli o chalupu vedle. Nevadí, alespoň víme, kde všude žijí lidi. Na druhý pokus to vyšlo
. Rychle jsme postavili stan a vyhlíželi další účastníky. Sešlo se nás opravdu hodně a společnost to byla velmi příjemná: Linda, Jirka, Matěj, Vlasta K., Jiřka, Roman, Michal Š., Sven, Petra, Michal Ž., Iva, Markéta, a snad jsem vypsala všechny .... Takové to pohodičkování u táboráku bylo zpestřeno sobotní vyjížďkou po okolí (cácá 20 km). Já s Faty a Michal využil sílu Pluta. Odpo proběhl souboj v různých disciplínách (např. chůze na chůdách, hod šiškami, ..) a já si připsala své první letošní vítězství . Nedělní výlet na kopec Křemešník byl opravdu náročný , ale zvládli jsme ho (opět cácá 20 km). Michal s Plutem se ho neúčastnili, neboť nabírali sílu na bourání stanu a přesun směr hory ...  Duben
Počasí aprílové, kvalita sněhu nic moc, ale zatím je ho všude dost :-) Takže trénujeme, trénujeme a trénujeme. Zkoušíme novou disciplínu - pulku.
 14. března 2010
Tak tuto sezónu naposled vyrážíme na závody. Říčky v Orlických horách je náš dnešní cíl. Jednokolové závody, hromadný start, a dostatek sněhu. Co víc si přát? Snad lepší počasí. Jsme tady už po třetí a já ani nevím, jak to tam nahoře vypadá. Letos to na "kochání" opět nebylo
. Start proběhl bez komplikací a já s Faty vjíždím do lesa za Soňou na druhém místě. Trať je poměrně měkká a moc nám to nejede. Ve stoupání na Pěticestí nás předjíždí Dušan, Richard, Jirka a Michal Ž. Dobrý pocit z toho nemám a začínám přemýšlet, zda mi to trápení stojí za to. Ve sjezdu jsem zas kluky (Jirku a Michala) dojela, a tak mě to trochu nakoplo. Držela jsem se jich co to jen šlo, ale přišlo další stoupání a opět výrazně ztrácíme. Ještě nás předjela slečna (kterou neznám), které to krásně jelo - asi na tom nestála poprvé ... Takže nikdo přede mnou, nikdo za mnou a v hlavě to zas šrotovalo. Před kontrolním bodem nás předjel opět neznámý závodník, tak jsme se vyvezly až k serpentýnkám za kontrolou. Omrkla jsem techniku a myslím, že se mám co učit. A nastalo další trápení. Ještě štěstí, že jsme dojely Richarda - Windy mu do kopců moc nešla. Ale jak jsme se dostaly před ně, tak si to nenechala líbit a šli před nás. Tímto stylem: já a Faty vpředu, pak zas Richard s Windy, a pořád dokola jsme se doplácali zpět k Pěticestí. No paráda, teď už jen 5 km z kopečka a máme to za sebou. Po jediném, ale smrtícím stoupání které nás ještě čekalo, Faty ožila a pelášila co to šlo. Odjely jsem i Richardovi s Windy. Bohužel asi 1 km před cílem Faty došly síly a musela jsem zastavit, aby se vyválela ve sněhu a ochladila. Takže se kolem opět prohnal Richard. My jsem se nedaly, dojely jsme ho a v cíli byli společně na sedmém místě. V kategorii SKJW jsme s Faty na závěr sezóny obsadily 3.místo (čas 1:19:36). S časem jsem spokojená, neboť jsme si od loňska polepšily. Pocit z jízdy nic-moc, vlastně nic než moc. Hodně jsem se na trati trápila. Takže na příště to bude chtít ještě víc trénovat ...Společné tréninkování
Máme s madam Fatynkovou tu čest, se zúčastnit společného potrénování se Soňou, Michalem Ž., Michalem Š., Kamilou, Richardem, .... v Harrachově. Původně jsme chtěli odjet na závody na Bystřec, ale počasí a okolnosti byli proti nám. Takže jedem "jen" přes kopeček na výlet s fajn lidičkama. Trénink byl pojat hódně výletnicky a tak jsem si vzala na záda batůžek s termoskou a od ostatních sklidila velký posměch. Jó, jak jim čajček šmakoval
.  Z prvního je skoro poslední ...
Zadov měl být prvním závodem této sezóny, ale pro nedostatek sněhu byl zrušen. Sníh na Šumavě napadl, náhradní termín se našel a tak 12.února vyrážíme "na jih" na naše předposlední závody. Na Zadově to neznáme, v propozicích jsou napsané samé pozitivní informace (trať technická, členitá, hromadný start) a tak se je na co těšit
. V sobotu ráno jdu projet lyže a omrknout sjezdík, který nás čeká asi 500 metrů po startu. Sněhu je dost a možná až příliš, hlavně čerstvého, a tak se to docela boří. Neva, aspoň budu padat do měkého. V kategorii SKJ W se nás na startu sešlo 9 a o největší rozruch se postarala opět Faty. Asi se to nenaučí .... Tři, dva, jedna, GO a vyrážíme. Prvních 100 metrů je označeno, a může se jet pouze stylem "soupaž". Faty je opravdu natěšená a ze stadionu vyjíždíme hned za Soňou na třetím místě. Za námi Monika Stejskalová, Vendula Pekárková, Nicola a pak nevím. Sjezd je hodně rychlý, ale ustály jsme ho. A pak už je to jen nahoru, dolu, nahoru a zase dolu. Na rovinkách a po sjezdech Soňu dojíždím, bohužel kopečky nahoru jsou naše slabina, kde zase ztrácíme . Za mnou se veze Vendula a slyšet je i Nicola, která má výrazný způsob povzbuzování svého psa. V posledním stoupání na stadion Faty zazmatkovala (odbočila směr druhé kolo) a tak se obě holky dostaly před nás. Hned jsme je dojely a vyvážely se, když se Nicole polekal pes a ona upadla. Rychle jsem pobídla Faty a předjely jsme ji. Na cílové rovince jsme ze sebe vydaly maximum a sjely ještě Vendulu na 2 vteřinky (čas 28:23). Nedělní starty (Gundersenem) jsou smíšené, ženy a muži dohromady. Nejsem z toho moc nadšená, neboť 14 vteřin po nás startuje Pavel Porubský a ten prý při předjíždění "nezná bratra". Musím doufat, že k ženě bude tolerantnější a nebo musím jet tak, aby nás nedojel. Vendulu, která startovala 2 sekundy před námi, předjíždím před sjezdem a tak máme volnou cestu. Představa, že nás převálcuje Porubák, je děsivá a žene mě rychle dopředu. Trať je dnes mnohem lepší - tvrdší, rychlejší a tolik se nenadřu. Dokonce i ty kopce už nejsou tak strašné . V tom posledním kopci nás Pavel dojel, tak jsem se radši "klidila z cesty" a pustila je před nás. Faty měla motivaci a výrazněji se do toho opřela. Na stadion jsme přijely v těsném závěsu. Když jsem viděla, jak moc se Fatynce chce dopředu, tak jsem ji pobídla a Porubáka jsme ještě předjely. Na výsledek to vliv nemělo, ale vím, že i na závěr se dá pěkně sprintovat. V cíli jsem si užívala ten nejlepší pocit, který může závodník mít: DOBŘE ODJETÝ ZÁVOD A JEŠTĚ MÍSTO NA BEDNĚ!!! Časem 27:10 jsme si vybojovaly 3.místo.
4.února 2010 Opět jeden "velký den". Komplet sbalená se nechávám Michalem odvést s Faty do Harrachova, kde si překládám věci k Soně do auta, abychom vyrazily směr ME ESDRA Kubalonka Polsko. Cestu nám trochu zkomplikovala porucha na vozidle. Ale díky šikovným českým ručičkám a ochotnému pánovi, jsme mohly pokračovat dál. Páteční ráno je hektické: namazat lyže, přesunout se na závodiště, oběhat veterinu a "poprat" se s předzávodní nervózou Co předcházelo sestavení nedělní TOP štafety nebudu rozebírat, každopádně mi to znechutilo pohled na týmovou "národní" spolupráci. A za možnost, vyzkoušet si štafetu HOBÍKŮ (Monika Stejskalová, Dušan Erbs, já a Michal Chovanec), jsem vděčná a děkuji. I přesto, že Michal s VIPem nedojeli, jsme si to užili
Děčín - Sněžník Další závodní víkend. Tentokrát vyrážíme v poloviční sestavě, neboť Michálek musí do práce a nechává si doma i Pluta. Cestu směr Děčín znám, horší to je, trefit se správně na Sněžník. Povedlo se a díky autíčku 4x4 jsme se vyškrábaly nahoru. Počasí nic moc. Silný nárazový vítr a sněhová krupice mi znemožňuje večer najít na parkovišti maringotku, kde by měla probíhat prezentace. Ještě, že jsem našla pension
23.-24.1.2010 Vyrážíme na Horník. Tady to už známe, a protože jsme tuze moc trénovaly, tak jsem zvědavá jak se to projeví. Sobotní 1.kolo vypadá slibně - upravená trať, polojasno a bezvětří. "Hrůzu" na startu mi nahání snad jen Faty, neboť je opěk k neudržení. A to jsem si myslela, že bych ty starty dala bez Michalovi pomoci. Asi 200 metrů po startu předjíždíme soupeřku s malý psíčkem. A další jsme dojeli na pláních za lesem. Docela mě to nakoplo, jak nám to pěkně jde a hnaly jsme dál .... Krize přišla když se před námi objevil "Bednářův" kopec, je to fakt smrťák. Ještě, že jsme dojely pomalejší chlapy a mohly jsme se s nima vyvést
16.-17.1.2010 Termín prvního zimního závodu. Bohužel, pro nedostatek sněhu, je závod na Zadově zrušen :-(
1.1.2010 Sněhové podmínky jsou stále mizerné, ale trénovat se musí ... Hurá, zima začala Sníh sice napadl, ale moc ho není
"Poslední" podzimní závody Na tyto závody jsem se těšila - vždyť jsou letos poslední a na chvíli ustane kolotoč věčného balení a cestování
MR Memoriál Vaška Kovaříka Už z názvu se dá vyčíst, že se jedná o "velké" závody - mistrovství republiky. V pátek v plném počtu - já, neteř Tereza, přítel Michal a psíčci, vyrážíme směr Tři Studně - Horník u Nového Města na Moravě. Prostředí částečně známe ze zimních závodů a to mi dodává předzávodní klid. Rozhodla jsem se, že pojedu poprvé dvě kategorie: na kole s Faty a kolobku s Plutem. Pro Pluta to byl obzvláště náročný víkend, neboť ještě běžel "dětský canicross" s Terkou. Faty v sobotu předvedla, že je velká závodnice. Na startu byla opět k neudržení Pochvala patří i Plutovi. První kolo běžel statečně. Dojel nás Šimon Cipro a předjíždění neměl vůbec jednoduché. Pluťánek jim to nechtěl dát zadarmo a tak jsme pozbytek jízdy jeli střídavě: Pluto první, Sága druhá - Sága první, Pluto druhý, atd. Do cíle jsme dojeli v čase 13:14 a průběžně obsadili 11.místo. V neděli jsem od Pluta nečekala takové nasazení, a opravdu mě mile překvapil. Vím, že se nemůžeme srovnávat se špičkou (2.kolo - čas 13:39), ale průměrná rychlost, které Pluto dosáhl 24,99 km/h je obdivuhodná. Při tomto závodu se "nekochal" A nemohu zapomenout ani na výkon, který předvedla Terka. Poprvé zde běžela dvoukolový závod. Při sobotním startu se rozčilovala, že slečna, která startuje před ní, určitě není dítě a že je to nespravedlivé. Tak jako motivaci jsem řekla, že pokud tu slečnu doběhne a předběhne, tak má u mě čokoládu
BONO 2009 Týden sněží, ani jsme se nevyhrabali na trénink
Trať je stejná jako loni, a tak si jedu s Plutem ověřit její sjízdnost. Hodně mokrá, bahnitá, a bez sněhu. V prudkém sjezdu zjišťuji, že vymleté kameny jsou opravdu zrádné a už se válím na zemi. Start s Faty proběhl bez problému a s minutovým rozestupem vyrážíme na trať. Asi na půl cesty dojíždíme a předjíždíme závodnici před námi. Hrůzostrašný sjezd jsem přežila - Faty zvládá povel POMALU!!! Po prvním kole jsem K.O., takže rychle balíme a na nocleh frčíme domů. V neděli, hned po příjezdu, zjišťuji průběžné pořadí - s časem 13:00 jsme první. Na druhé kolo se přijel podívat Volfík (chovatel naší Faty), tak snad bylo na co koukat
Dětského canicrossu se opět účastnila neteř. Čekala jí trať asi 750 metrů a hromadný start. Hned po startu se s Plutem dostala na přední pozici. Bohužel na otočce Pluto vyhodnotil, že oplůtek se mu v cestě plete a přeskočil ho. Terka ho přetáhla zpět a dali se do stíhání soupeřů. V cíli to bylo hodně dramatické a tak těsné, že o výsledku skoro rozhodovala "cílová fotografie"
12.října 2009 Přežila jsem zahraniční závody, ale byla to dřina
Před závodem jsem byla trochu nervozní, jak se nám to asi povede. Dala jsem si cíl, že zkusím dojet startující před námi a musím udělat maximum proto, aby nikdo nedojel nás. Tu před námi jsme nedojeli, ale taky nikdo nedojel nás. Výsledky prvního kola byly krásné (9.místo), bohužel dočasné. Organizátoři nezvládli časomíru a začaly se podávat prostesty snad od všech teamů. Konečné a definitivní výsledky po mnoha opravách byly večer a stále jsem držela 9.místečko (čas 12:02). Sobotní gala večer se nepovedl, neboť nahňácat hafo lidí, raut a muziku do jedné místnosti není dobrý nápad
Tak už to začalo ... Je pondělí a nervóza je v plném proudu. Ve čtvrtek odjíždím na první velké závody, na mistrovství evropy v canicrossu a bikejöringu do Sopronu (Maďarsko). A těch "poprvé" je víc než dost, neboť poprvé jedu sama bez doprovodu. Poprvé budu s Faty spát ve stanu a poprvé (z důvodu mého nedostatku času) trénoval i Michal. Takže držte palce, ať není mezinárodní ostuda
28.září 2009 Kde jinde, bychom měli trávit volný den, než na Svatováclavském psím ježdění v Mladé Boleslavi. Zvažovala jsem, zda jet na kole nebo kolobce. Volba padla na kolo, protože do závodu v Maďarsku, kde jsme přihlášeni do kategorie Bkj, moc času nezbývá
Opět s námi na závody vyrazila neteř a odběhla si s Plutem dětský canicross na 600 metrů. Celkem se v její kategorii (10-14 let) sešlo 17 účastníků. Startovalo se intervalově po 30 vteřinách a já měla co dělat, abych Pluta na startu udržela. Při vyhlašování jsem nevěřila vlastním uším
19.-20.9.2009 Další závodní víkend, Canicross okolohradce 2009. Poprvé jsme s Faty startovaly v kategorii Bkj. Před závodem jsem si celou trať projela na kole s Plutem. Velmi důkladně jsem okoukla dva brody, které si na nás organizátoři připravili. A poté ještě jednou prošla s Faty, aby i ona věděla "do čeho jedeme". Start se (jako obvykle) neobešel bez hlasitého výstupu
Svou premiéru si odbyla i neteř Tereza. Absolvovala svůj první (a snad né poslední) dětský canicrossový závod. Ve své kategorii měla 4 soupeře. Po hromadném startu se díky Plutovi prodrala na druhé místo, které udrželi až do cíle. Vyhlášeni byly zvlášť holky a kluci, takže Terka obsadila 1.místo.
Máme to za sebou ... S velkým respektem jsem vyrazila na závody do Děčína. Každý se ptá: "Jak jsme dopadly?" a já odpovídám: "Tvrdě, bylo tam takové hrbaté dláždění ...
Oklepaly jsme se a pokračovaly dál. Sjezd byl "hóóódně rychlý", ale zvládnutelný. Zbytek trati byl o vytrvalosti a čím blíže jsme byly cíli, tím jsem byla spokojenější. Půl denní "nicnedělání" stačilo Faty na 100% regeneraci a podvečerní sprint jsme zajely výborně. Poprvé jsme na "sprintíku" měly lepší čas než Vlasta Keltner, který nám vždy "nadělil" 20 vteřin http://decinsky.denik.cz/multimedia/galerie/1565780.html V seriálu Hill's cup 2009 jsme se v katagorii SC1 umístily na 5.místě (čas 1:15:19,7).
Přežili jsme triatlon "ŽELEZNÝ PES 2009" Tento závod jsem měla vyhlédnutý už od jara, přesto jsem s přihláškou váhala a rozhodla jsem se až na poslední chvíli. Myslela jsem, že bych ho absolvovala s Faty. Bohužel, její plavecké dovednosti jsou víc "boj o přežití" než sportovní výkon. Takže za stálého deště nakládám v sobotu ráno (cácá v 5 hodin) do auta kolo a Pluta, a vyrážíme směr Sadská. Cestou jsem přibrala neteř, která měla za úkol foto dokumentaci a hlídání odložených věcí. Už po cestě bylo jasné, že počasí se umoudří a účast v závodě nebude ohrožovat zdraví mé ani Pluťákovo
Není plavec jako plavec Zvažujeme účast na triatlonovém závodu "Železný pes 2009" v Sadské. Běžeckou a cyklistickou část trénovat nemusíme, ale to plavání ...
Hill's cup 2009 - podruhé Faty měla v pátek (28.8.2009) druhé narozeniny. A jak jinak by je měla oslavit, než prací
27.srpna 2009 Zítra (28.8.2009) vyrážíme na další závody v seriálu Hill's Cup, do Telče. S čistým svědomím mohu říct, že jsme v tréninku udělaly maximum. Doufám, že výsledky se dostaví a pro jistotu držte palce .
14.srpna 2009 Kolo i brnda si vyžádaly servis, a z 14-ti denního nic nedělání byly skoro 4 týdny flákání. Škoda jen, že jsem nestihla "vytuningovat" i svoje tělo
2. srpna 2009 V hlavě se už připravuji na další závody. Pokračování Hill's Cupu, tentokrát v Telči. Trénink jsem proložila asi tak 14-ti denním nic neděláním. Tak jsem zvědavá na tu energii, která se zatím ve Faty nahromadí
3.-4. července 2009 Domluvila jsem si společný trénink s Volfíkem a Tobim v Dobrušce. Na "cácá" kilometrovém kolečku jsme potrénovali předjíždění, atd. No, snad to Faty něco dalo
21. června 2009 "Mezinárodní den trpaslíků" Dnes jsme vyrazili na "rodinný" trénink BKJ. Přítel měl Pluta a já Fatynku. Zkoušeli jsme předjíždění. Pluto je pohodář, takže kolem nás bez problému probíhal. S Faty to je horší, na Pluta je dost fixovaná. Takže když jsme "pány" dojeli, začala sice pěkně předbíhat, ale když se dostala na úroveň Pluta, tak se vedle něj zařadila a nechtělo se jí běžet dál
31.května 2009 Pilně trénujeme. Ale ikdyž měním tratě nebo přibírám Pluta, začínám mít pocit, že je to dost stereotypní
Hill's cup 2009 - 3 závody - 3 města - 9 etap Aby jsme nasbírali zkušenosti, přihlásili jsme se do Hill's cupu. Na první závody tohoto seriálu vyrážíme 1.května do Plzně. Cesta by byla v pohodě, kdyby se silničáři v Praze nerozhodli "svátek práce" slavit prací Startovaly jsme v kategorii SC1. Páteční etapa: velmi krátký sprint na "cácá" 2 km. Udělaly jsme maximum, ale stačilo to jen na průběžné 9.místo z devíti :-( . Sobotní start byl od nejpomalejších po nejrychlejší z předchozí etapy v intervalech 30 sek. Na trati dlouhé 4,5 km nás nikdo nepředjel
Neděle byla zpestřena štafety (CC+BKJ+SC1), do kterých jsme přihlásili Pluta (SC1). Naše česko-polská štafeta se umístila na 7.místě z 12-ti.
19.dubna 2009 Oprášila jsem kolobku a z výpletu vyhnala pavouky
2.dubna 2009 - Ukončení zimní sezóny jsem pojala výletnicky. S Faty jsme naposledy vyrazily na běžkách, na kopečky. Tůra ze Špindlerovky směr Luční a dále na Bufet a přes Pláně do Špindlu byla super. Počásko ideální
Tak nevím zda napsat: "Vyměním přítele za GPSku" nebo "Sláva vítězům, čest poraženým" ... Začnu pěkně od začátku. Vyrážíme na poslední závody letošní sezóny do Říček v Orlických horách, já jsem jako obvykle za řidiče a přítel naviguje. Cestu od nás jsem navrhla přes Dobrušku, Rychnov nad Kněžnou a nahoru do Rokytnice a Říček. Přítel trval na cestě z Dobrušky do Deštné v Orl.h. a přes kopečky do Říček. Já jsem jen řidič, on "velitel vozidla", takže jsme vyrazili do hor. V Deštné cedule: silnice se v zimě neudržuje, ale cesta protažena. Pokračovali jsme dál, objevili se sněhové koleje, cesta se začala zužovat, sotva na jedno auto a u mně začala pracovat předzávodní nervóza
Jak se říká: "Co tě nezabije, to tě posílí ..." V tomto duchu vyřážíme na další závody a naším cílem je Jablonné nad Orlicí - Bystřec. V pátek rychlá prezentace v místní hospůdce, v sobotu ráno rychlý "briefing". Pořadatel říkal, že oproti loňskému roku je změna a na Bukovou horu se bude stoupat jen jednou. Loni jsme tu nebyli, tak nevím
Tři Studně, Horník, .... Původní myšlenka byla, že budeme objíždět závody v našem okolí, "cácá" do 100 km. Bohužel v termínovce jsem jich moc nenašla, tak vyrážíme na Horník - Tři Studně u Nového Města na Moravě (180 km). V recepci hotelu Horník nás vítal krásný plakát: ... závody psích spřežení v seriálu mistrovství ČR ... Přítel mě umí vždy podpořit a tak s kamenou tváří povídá: "Á panička se toho nebojí a přihlásila se na mistrovství ČR". V ten moment jsem přemýšlela zda pokračovat směrem k prezentaci, nebo se obrátit a vydat se k domovu
Hradecký mid je i pro sprinťáky Zima do hor přišla dřív než jsem čekala. Musela jsem odložit kolobku a tréninky absolvovat na běžkách
Investice se vyplatila Zakoupila jsem kolobrndu. Ve středu dopoledne přišla poštou, odpoledne jsem jí vyzkoušela na tréninku. Ve čtvrtek a pátek volný den. A v sobotu odjezd na závody. Bono 2008 v Červeném Kostelci jsou naše první dvoudenní závody (sprint 5,32 km). Přihlásila jsem Pluta. S Faty jsem si trať tréninkově projela před závodem. Jindy klidný Pluto překvapil už na startu, kdy jsme ho sotva udrželi. Stále se výskoky a štěkáním dožadoval vyběhnutí. Stejné nadšení mu vydrželo celou dobu i na trati. Na nocleh odjíždíme domů. V neděli hned po příjezdu na steakout běžíme k výsledkům po prvním kole, abychom zjistili jak na tom jsme a kdy startujeme. Průběžně jsme druzí. Pluťák s elánem vyráží i do druhého kola. V cíli jsme o něco rychleji než včera, v celkovém výsledku končíme na 2. místě (1.kolo - čas 16:35; 2.kolo - 16:15).
Faty první závody V srpnu 2008 má Faty jeden rok a může začít závodit. V září vyrážíme do Mladé Boleslavi na Svatováclavské ježdění. Na běh je Faty moc rychlá a moje nožičky její tempo nestíhají
Mýlit se je lidské ... Tak jsem si myslela, že jsme vybrali nejlíp jak jsme mohli. Faty nás vyvedla z omylu
Hledání psí nevěsty Při společném soužití s Pluťákem, jsme vyhodnotili, že je to milionový pes. Jeho nekonfliktní povaha nás přesvědčila, že by bylo škoda, kdyby se geny nepředaly
Závodní nadšení nás stále drží Sprintík v Hradci nás pozitivně nakopl a tak 28. září odjíždíme na další závody. Svatováclavské psí ježdění v Mladé Boleslavi je jednodenní záležitost, která se jede na 2 kola (5 a 2 km). Počasí "spíš nic, než moc"
Canicross okolohradce 2007 Se pro mně a Pluta stal výzvou, běžel se první ročník. A kdy jindy se utvrdit v rozhodnutí, že chci běhat závody, než právě při účasti na tomto závodu. Jednalo se o jednokolový sprint na "cácá" 5,6 km. Atmosféra byla super a organizátoři odvedli kus dobré práce. Počet závodnic v naší kategorii jsem před startem neznala, a tak hláška slečny, že si trénink mohla odběhnout doma a nejezdit do Hradce, mě trochu šokovala. Po doběhnutí jsem zjistila, že jsme startovaly jen 3. Nevadí! Mě se běželo hezky, Pluto táhl celou trať a s časem 28:09, které stačilo na 2.místo, jsem spokojená.
Letní aktivity ... Skoro pilně trénujeme a tak si zasloužíme všichni "rodinnou dovolenou". Vyrážíme do slovenských velehor, Vysokých Tater. Ubytko, počásko a vše bylo v pohodě. Jen ty cesty byly trochu náročnější. Snažili jsme se vyhnout všem tůrám, kde by část cesty byla schůdná pouze "s řetězi". Úplně vyhnout se jim nedalo :-( Ještě, že Pluto spolupracuje ...
Dovolená na Šumavě Dali jsme na doporučení známých a vyrazili na Šumavu. Každý říká: Šumava je na kolo ideální. No nevím. Ubytovali jsme se v Železné Rudě a kamkoliv jsme na kole vyrazili, tak to bylo 5 km do kopce a 5 km z kopce. Většina cyklotras byla vyasfaltovaná, což Pluto moc neocenil
Slušelo by se, nazvat tuto rubriku jako HISTORIE, ale doufám, že se propracujeme i k NOVINKÁM ... Všechno to začalo v létě roku 2004. Od kamarádky Petry jsme si s přítelem vzali nalezeného, asi ročního psa. Byl dovezen v dost zuboženém stavu z Francie a vypadal jako postavička z pohádky, jen v černém provedení. Dostal jméno Pluto von Annecy. Když se dal dohromady, začali jsme řešit otázku: Co s ním? Jeho hyperaktivita, v porovnání se starým něm.ovčákem Filipem, nebrala konců Skijöring v Říčkách je pro někoho ukončením závodní sezóny, pro nás to byl start do naší "závodní kariéry". V březnu 2007 jsem nabrala odvahu a postavila se na start vedle české elity. Rozhodnutá si závod užít a hlavně přežít
|
. Radši jsem se stáhla za ní a jen jsem se vyvážela. Na pláních nad lesem jsme dojely Soňu. S malý odstupem jsem pozorovala jak se situace vyvrbí ... Zdálo se mi, že Soňa začíná zrychlovat, tak jsem pobídla Faty, předjely jsem Polku a Soně jsme se nalepily na paty. Faty běžela výborně a tak jsem se trochu rozpačitě protáhla před Soňu a pelášila dál. Bohužel, opět přišel na řadu ten smrtící kopec. Byly jsme v půlce, když nás Soňa dojela a taky předjela. To stoupání musíme ještě potrénovat. Nic jsme nevzdávaly a bojovaly dál. Vlastně až do samého konce, a časem 28:46 jsme si udržely 
. Naštěstí pořadatelé vyšli vstříc a druhý start mi odložili.
. 
. Ovšem tento relativní klid končí v momentě, kdy se chystám na trénink nebo nastupujeme na závodech ke startu. Je to prostě závoďák tělem i duší a umí to dát patřičně najevo ...
. Začali jsme hledat "psí nevěstu". Jenže to jsme netušili, jak to bude těžké. Myslivecké zkoušky složeny nemá, takže ohaří slečna nepřicházela v úvahu.A přece jen, je to pes bez PP a o takového zájem není. Rozhodli jsme se pro pořízení si vlastní fenky, která by byla co nejvíce podobna Plutovi. V září jsme jeli okouknout štěňata do Dobrušky a v říjnu jsme si tamtéž jeli pro "nového člena rodiny" - černou fenku evropského saňové psa jménem Faty 
